Srpnové treninky 3x týdně nás měly připravit na náročnost soustředění tak, aby všechny dívky zvládly tréninkové dávky kempu. To se skoro všem podařilo, jen Kája měla díky zranění ruky skluz a pro ni bylo soustředění opravdu výživné.

Náš letní přípravný kemp jsme zahájily 17.srpna tradičně v penzionu Taurus Trans. Letos jsme to měly s drobnou změnou. O snídaně jsme se staraly samy, obědy a večeře pro nás obstarával M. Makovský Na Rovince. V. Fulíkové a M. Makovskému děkujeme za ochotu.

Jako už je tradice, dopolední treninky jsme věnovaly spíše fyzické přípravě formou posilování, tabaty, běžeckých intervalů, soutěživých a úpolových her v kombinaci s nácvikem základních volejbalových herních činností. Odpoledne jsme už naplno držely míče v ruce a zdokonalovaly týmové herní kombinace a dovednosti v obraně i útoku. 

Aby soustředění nebyl jen dril, byla pro holky jako vždy připravena řada doplňkových aktivit. Jóga zaměřená na záda a týmovost pod vedením A. Doubravové byla jako vždy super. Nově si holky vyzkoušely lekci TRX v litomyšlské hale. Děvčata hodinou provedla A. Stejskalová a většina z nich mohla okusit, že je to setsakramenská dřina posilovat s vlastním tělem. Po náročných dnech už měla děvčata večery určená k odpočinku, přesto jsme dva věnovaly týmovému teambuldingu. Jeden večer jsme si zahrály hry v týmech přímo na penzionu, druhý večer byl na žádost holek věnován šipkované, kterou si holky opravdu užily a o vtipné úkoly nebyla nouze

Poslední treninkové dopoledne jsme absolvovaly tradiční turnaj dvojic v nudlích. Turnaj, kdy do toho holkám konečně nekecám a mohou předvést, co jim kemp dal. Poté se už holky rozešly do domovů k odpočinku, protože nás v sobotu čekal náročný přípravný turnaj v Olomouci. Děvčata musím za celé soustředění opravdu pochválit. Všechny makaly na víc než 100 procent, já den po dni opět pozorovala pokroky u každé z nich a tak to má být.

Jak už jsem avizovala, v sobotu jsme se též tradičně zúčastnily Sokol cupu v Olomouci. Vždy velmi kvalitně obsazený turnaj považuji za vrchol přípravy a má holkám co dát. Letos rekordních 16 týmů se potkalo ve 4 skupinách a následných postupových bojích. Naše volejbalistky měly ve skupině Olomouc, Frýdek-Místek a Šternberk B. Zápasy ve skupině holky odehrály spíš vlažně, byla velmi znát únava a bolest svalů ze soustředění.  I přesto nám výkon stačil na 2. místo v tabulce a v následných bojích jsme narazily na vítěze skupiny D, několikanásobné mistryně ČR Šternberk juniorky A, které nám los přiřadí v tomto turnaji pravidelně. S tímto týmem, v podstatě profesionálních hráček nastupujících i za A tým žen v extralize, se bohužel nemůžeme srovnávat a na hřišti to bylo znát. Do filnále jsme se tedy nedostaly, ale stále jsme bojovaly o 5.-8.místo. Tu jsme překvapivě narazily na tým Žichlínku, jehož výkony byly určitě překvapením turnaje, i když k tomu možná přispěla i slabší úvodní skupina. Soupeřky ale byly tak konsternovány, že narazily na tým ze stejného kraje, že se prakticky nezmohly na žádný odpor. V posledním zápase narážíme na jednoho z favoritů turnaje, který doplatil na jeden nepovedený zápas - extraligové kadetky Šternberka. Taktika je jasná, favorit je soupeř, hrajte týmově, srdcem, bez nervů a užijte si to. Těžko říct, kde se v unavených holkách vzalo tolik energie, síly a elánu, ale do zápasu vlítneme takovým způsobem, že opaříme nejen soupeřky, jejich trenéra, ale i celou halu. Hraje se krásný dramatický volejbal, ale celou dobu si držíme první set ve svých rukách. Druhý set nám od začátku nevychází, ale způsob, jakým děvčata dokázala obrátit stav skore vzal dech i mně. Po zásluze a neuvěřitelném výkonu nakonec končíme na nádherném 5.místě, před námi už jsou jen týmy z extraligy. Za odměnu si ale odvážíme nakonec bronzové medaile, protože jsme 3. nejlepší juniorkovským týmem v přeboru ČOS v moravské části, tzn. patříme mezi 6 nejlepších sokolských týmů v republice. Radost z medailí je obrovská, ale myslím, že holky měly radost především z toho, co předvedly na hřišti. Za mě jeden z nejlepších zápasů, který jsem s děvčaty měla možnost zažít.

O týden později absolvujeme ještě jeden přípravný turnaj. Tentokrát hodně netradičně lupenický Zmrzliňák, který se normálně koná v květnu. Po upravení počtu týmů zde poprvé mohou hrát i juniorky. Systém každý s každým, 6 týmů a konečný boj o umístění. Holky i přes drobné zaváhání ve skupině (Jičín, Rychnov nad Kněžnou, Č. Třebová II, Kladno, Lanškroun) nakonec nastoupí ve finále proti třebovským Koubovkám. Zápas, který vždy bývá otázkou cti, nám nejdřív přeruší liják a nezpůsobilý kurt a vypadá to, že o vítězství budeme stříhat. To nechceme dopusti a nakonec máme možnost zápas regulérně dotáhnout do vítězného konce na náhradním kurtu a ovládnout tak k radosti holek  hned napoprvé na Zmrzliňáku kategorii juniorek.

Zdá se,že příprava na novou sezonu se nám vydařila. V týmu vládne fajn nálada, a já se těším, jak holky dokážou nabyté zkušenosti zúročit v mistrovských utkáních.