K lize jsme měly našlápnuto už před 2 lety, bohužel začal úřadovat covid a my na 2 roky ztratily šanci vyšší soutěž hrát a vlastně hrát pořádně vůbec. Letos jsme byly rozhodnuté svou šanci nepustit. Krajskou soutěž jsme ovládly velkým stylem, ale nutno říci, že to nebylo zas tak těžké. A bylo jasné, že ostatní soupeřky v kvalifikaci budou mít co se nahraných a kvalitních zápasů značný náskok. U nás bylo velké štěstí, že holky mohly alespoň nastupovat za ženy a ohrávat se tam.

2 týdny před kvalifikací se dozvídáme, že jedeme do Bílovce a že nás čekají soupeřky zvučných volejbalových oddílů. Bohužel se také dozvídáme, že nebudeme všechny a řešíme, zda má smysl v omezeném počtu vůbec jet. Když už se rozhodneme, že to riskneme, narazíme na řešení ubytování a stravy v nejistém systému turnaje, kdy hrozí, že můžeme odjet po 1. dni s nepořízenou dom. Největším oříškem se nakonec ale ukázala doprava. Že se kvalda hraje o víkendu, kdy všichni něco mají, že nestačí 2 auta. Nakonec ale děkujeme hodným tatínkům - M. Janeckému a H. Černému jako řidičům a Vaškovým za půjčení velkého auta. 

V sobotu vyrážíme neznámo kam (Pustějov, to je kde?), neznámo na jak dlouho, s dobrou náladou a plnými taškami formy (rozuměj jídlo je základ :D).

Cesta rychle uteče a my vstupujeme do haly v posledním setu zápasu Olomouc - Karviná. Z balkónu to vypadá hratelně. Pak se tedy potkáme se soupeřkami v šatnách a ..... sakra, zase jsme o patro až dvě níž. Čím ty holky v jiných oddílech krmí???? Máme čas na zvyknutí si na halu, posilnit se a pomalu se rozhýbat. Dobrá nálada týmu nechybí, to jsem ráda.

V 1. zápase nás čeká Volejbalová akademie Olomouc. Mladý, vysoký tým, hrající mimochodem extraligu kadetek, s reprezentankami na soupisce, pod vedením bývalého reprezentačního nahravače P. Zapletala. Tým rozhodně budící respekt, jeden z favoritů kvalifikace. Ač jsou jeho hráčky poměrně mladé (některé ročník 2008!), disponují velmi silovým volejbalem, tvrdým servisem a výborným útokem. 

Zápas nezačínáme úplně skvěle, spíše se rozkoukáváme a soupeřky nás rozhodně nešetří ani servisem, ani na síti, 1:9, 4:11. Uf. Naštěstí se nerozkoukáváme dlouho. Naše bojovnost nám pomůže s obranou, přestáváme se bát a přitvrdíme na servisu. Velmi účinně, protože soupeřky si nemohou dobře přitáhnout k saku a už nejsou v útoku tak nebezpečné. My razanci doplňujeme krásnými technickými údery a ulívkami a protihráčkám se to vůbec nelíbí. Hraje se krásný volejbal a set je vyrovnaný až do nejtěsnější koncovky. TAm méně chybujeme a po zásluze vítězíme 25:23.

Druhý set probíhá v podstatě skoro stejně. Hodně je to o servisu, každý tým má želízka na servis a dělá tomu druhému obrovské problémy. Soupeřky jsou razantnější, my jsme techničtější. Znovu vyrovnané skóre, ale za delší konec provazu taháme my. I v 2. setu si naši výhru uhlídáme. Třetí set opět nezačínáme dobře. Ale jen do chvíle, kdy uděláme několik šňůr na servisu a Olomouci hodně utečeme. Soupeřky začínají hodně kazit, naše sebevědomí je naopak tam, kde bych si ho představovala. Uhrát poslední dva body je ale ještě nervák. Kazíme si samy, nepoložíme míč. Ještě že náskok je veliký a nakonec tam ty 2 míče dostaneme :D. WOW!!! Tohle byl jeden z našich nejlepších zápasů vůbec. A určitě je to velké překvapení kvalifikace.

Po pauze nastupujeme k zápasu s VK Karviná. Družstvo s 1 vysokou, velmi šikovnou hráčkou a výbornou hrou v poli. Celý zápas se nám nedaří jako v prvním zápase. Všechno nám dýl trvá, na položení míče se nadřeme, na saku nemůžeme trefit míč, servisem si taky moc nepomůžeme, protože soupeřky jsou v poli opravdu moc šikovné. Dva sety jsou jako přes kopírák. Taháme se s protihráčkami, utečeme, ale necháme si naflákat lehce body zpátky. Nemůžeme se dostat do tempa a hra soupeřek nám vůbec nevyhovuje. V 2. setu dokonce prohráváme 11.18! Nakonec se ukáže, že zkušenosti jsou prostě důležité a v nejvypjatějších chvílích zachováme chladnou hlavu a pomůžeme si k vítězství v setu. Třetí set už je naší jasnou záležitostí. Konečně jsme se rozjely na servisu, netrvá dlouho a Karviná rezignuje. Už to vypadá na jednociferné skore, ale jak se ukáže během celého víkendu, tyhle jednoduché koncovky nám vůbec nejdou. Náskok je ale luxusní, takže zápletka se nekoná. 3:0. 

Po 1. dnu máme 2 tříbodové výhry. To jsme asi nečekaly ani v nejlepších snech. Pomalu, ale jistě blázníme naše kamarády na dálku k fandění. I na místě jsme ale měly 2 super tatínky, bubeníky, kteří nás celé odpoledne táhli od bodu k bodu a nedali nám šanci uvadnout. Milane a Martine, děkujeme.

Přejíždíme na ubytování v Klimkovicích, proč by to mělo být vše v jednom místě, že? Dáme dobrou večeři v restauraci, krátkou vycházku za západem slunce a jde se odpočívat. Vlastně nemám holkám ani co říct. Když to půjde jako dnes, není potřeba cokoliv řešit. Na holkách je znát únava, a tak ani nebourají penzion, ale brzy uléhají do peřin. Má noc rozhodně klidná není, co bude zítra? 

Ráno se vracíme do Pustějova. Čeká nás tu VK Valašské Meziříčí, 2. tým včerejší áčkové skupiny. Holky trochu známe z jiných turnajů a vždy jsme byly úspěšnější my. Takže jen neudělat nějaký kiks a hrát si svoje. Soupeřky nehrají nic extra, poměrně hodně kazí, ale my se vůbec nemůžeme dostat do tempa. Volejbal není moc pohledný, je pomalý, plný chyb. Naštěstí díky zkušenostem kazíme méně než soupeřky a držíme sety ve svých rukách. Třetí set začínáme servisem K. Vaškové a nastává vraždění neviňátek, Kája tam valí eso za esem a když náhodou protihráčky míč zdarma pošlou k nám, my nekompromisně zakončíme. 13:0. Opět to vypadá na jednociferné skóre, ale ani tentokrát to nevyjde. Je to prostě dřina vyhrát, když vás soupeřky netlačí :D. Velmi důležitá výhra 3:0. Mohlo by se zdát, že je hotovo, ale čekáme na zápas Olomouc - Brno, protože Olomouc ještě může při dobrém výkonu zamíchat kartami. Mimochodem moc děkujeme manželům Kolčavovým, kteří nás přijeli do takové dálky podpořit a zafandit nám. Opět nám moc moc pomohli. A doma v Újezdě zatím poblázníme spoustu dalších známých, kteří sledují, jak se nám daří.

Na poslední zápas přejíždíme do Bílovce na gympl. Čtvrtý set zápasu Olomouc - Brno, Brno vede 2:1, ale prohrává 17:19. Musíme fandit Brnu, pokud chceme mít jistotu postupu. Brno ale nakonec za našeho fandění v koncovce nepřipustí komplikace a je jasné, že spolu s ním jsme v lize! Poslední zápas už bude jen o prestiži a celkovém vítězi. 

Junior Brno je velmi komplexní tým. Bez výrazně vysoké hráčky, ale s reprezentantkou v týmu a vyrovnanými hráčkami s dobrými fyzickými předpoklady pro volejbal. S Juniorem jsme se v lize v minulosti již několikrát potkaly, takže jsme tušily, že tady to samo nepůjde. Krom toho 14členný hráčský kádr můžeme jen závidět.

Začátek zápasu nám úplně nevychází. Soupeřky mají vynikající servis a my problémy s příjmem. Náš útok je tak bezzubý a v podstatě se jen bráníme. Naštěstí i my si umíme pomoci servisem. Na síti musíme být razantní, technické údery na soupeřky neplatí, v poli hrají výborně. Nakonec se nám podaří v koncovce hodně stáhnout, ale na výhru to nestačí. 22:25.

V 2. setu řádíme na servisu (hlavně Anička a Věrča) a v podstatě tím Brno odstřelíme a to nám set samo daruje. 25:14. Třetí set dostáváme pěkně na zadek. Nedaří se nám nic a nikde. Kazíme servisy, na síti jsme nedůrazné. Ke konci setu sice zabereme, hodně stáhneme, ale obrovský rozdíl ze začátku setu se nám už stáhnout nepodaří. 21:25.

Čtvrtý set je opět náš. Na servis nastoupí Áďa a podává a podává a z druhé strany žádná reakce, pokud ano, dokážeme si s ní lehce poradit. Znovu čekám skóre s jednou cifrou, ale ne. V závěru se začínám bát, že snad ještě prohrajeme. Naštěstí se vzpamatujeme a set udržíme, 25:17.

Tiebreak. Holky, vyhrajeme, že jo? JO!!! Začátek setu tomu vůbec nenapovídá. Protihráčky nás drtí servisem i na síti. Při točení stran to na výhru rozhodně nevypadá. POmůže nám ale opět servis. Dotáhneme soupeřky a začíná tahanice o každý bod. O nic nejde, ale žádný tým nechce prohrát. A mně asi praskne cévka a nebo dostanu infarkt, zlatě na hřišti :D. Nakonec my máme první matchball. Nekompromisně ovšem smazán. Soupeřky ale nepustíme k jejich závěru. Ubráníme je a položíme míč. Druhý matchball. Delší výměna, daří se nám zvednout míč z útoku, ale čeká nás útok proti velkému bloku. Naše smečařka je ale odvážná a nekompromisní. Míč tečuje blok a padá na zem k soupeřkám. Další z krásných zápasů. Může propuknout spontánní nával radosti. Dokázaly jsme to, na co jsme ani nepomyslely, možná o tom ani nesnily.

VYHRÁVÁME NAŠI KVALIFIKAČNÍ SKUPINU! POSTUPUJEME DO LIGY!!!!

Náš vesnický tým opět poráží velké městské oddíly a opět musíme vysvětlovat 10x za víkend, kde že leží ten Dolní Újezd. Na výkon holek slyším celý víkend jen chvály od fanoušků, pořadatelů i trenérů soupeřek a některých si obzlášť vážíme a udělaly radost. A já jsem ráda, že je to snad známka toho, že společně jdeme správným směrem, i když to je někdy sakra dřina.

Děkujeme všem fanouškům, kamarádům, rodinným příslušníkům, spolužákům, kteří nám fandili na místě i na dálku. Holky to neuvěřitelně hnalo dopředu.

A čím jsme to dokázaly? Jednoznačně vyzvedávám kolektivní, týmový výkon, který nebyl postavený na jedné hráčce, i když V. Fulíková se opět ukázala jako kapitánka na správném místě a odvedla obří kus práce. Všechny hráčky chtěly na hřišti nechat všechno, a tak to má  být. A holky mohou také děkovat i svým zkušenostem, které získaly v ženách, v minulosti v ligách na hostování atd.

Tak snad se ti bude, milá ligo, u nás v Újezdě líbit. My se těšíme moc :).