Tým odjížděl kompletní, podle výsledků jsme si jely pro 6 bodů, které jsme chtěly vybojovat. Vše bylo nakonec jinak a pro nás to vůbec nebylo příjemné.

Ještě před začátkem zápasu vidím velkou nepohodu při rozcvičování na síti. Páska, aut, plác, ale smeče nikde. Ještě víc mě zneklidní rozcvičení na servisu a příjmu. Kde nic, tu nic, velká bída.

Vše se potvrdí hned od začátku 1. setu. Začíná naše celodenní trápení na servisu a na příjmu. Soupeřky své podání zpočátku také kazí, ovšem vzápětí to napravují rychlým a důrazným servisem, který nám činí na příjmu obrovské potíže. Hra se tak stává jednostrannou, když už se nám podaří položit míč, nepodáme či podáme tak, jak by se nemusely stydět st. žákyně, a to opravdu nestačí. Zpočátku se soupeřek držíme alespoň zuby nehty, bohužel v 2. části setu je necháme ujet na nedostižitelný rozdíl, 21:25. O druhém setu nelze mluvit. To byl masakr hronovskou motorovou pilou na servisu, na který jsme nenašly ani píď odpovědi, 25:8.

Třetí set nám dává alespoň malou naději. Nevedeme, ale držíme se soupeřek díky tomu, že zkažených servisů není tolik a dokonce si připíšeme několik es. Soupeřky ale hrají výborně v poli a položit míč je pro nás neskutečná dřina. Celý den nás také trápí souhra nahravačky s útočnicemi, o to těžší je pro nás udělat rychlý a důrazný bod. SEt nakonec nasměřuje do nejtěsnější koncovky, v které jsou ale soupeřky sebevědomější a zaslouženě si připisují 3 body.

Takový průběh utkání asi nečekal nikdo z nás, vždyť nás podporoval i náš nejvěrnější fanoušek a bubeník Fíla. Do 2. zápasu bylo rozhodně nad čím přemýšlet.

Znovu zkouším poslat do hřiště základ, protože střídání v 1. zápase nepřinesla mnoho pozitivního, někdy i naopak. Soupeřky nás zjevně podcení, protože 1. set nemáme na koho hrát. Z 2. strany nepřichází žádná odezva a tentokrát jsme to my, kdo zcela většinou servisem rozstřelí protihráčky, 25:10.

Jenže od 2. setu se vše vrací do starých kolejí. Slabý servis a naopak velké problémy na příjmu servisu soupeřek. Nestačíme a prohráváme 18:25. Naštěstí 3. set opět držíme v rukou my. Zpočátku to vypadá na masakr alá 1. set, ale u 18. bodu se sekáme a ještě musíme pořádně zabrat, abychom o set nepřišly, 25:18. Chceme vyhrát ve 4 setech a náladu v týmu není špatná. Ovšem pouze do doby hvizdu rozhodčího a v tu chvíli z naší strany nepřichází vůbec nic. Naše družstvo zmizí během pár minut z palubovky a do konce 4. setu už se neobjeví. Musíme do tiebreaku a vzhledem k průběhu 4. setu očekávám velké problémy.

Ty se naplní obratem pár minut, tiebreak zahájíme skóre 1:8. Uf. Točíme strany a přeci jen se dostáváme zpátky do zápasu. Rozdíl ve skóre je ale tak propastný, že i když v koncovce nakonec nehrajeme úplně špatně, nepodaří se nám ho smazat úplně a i poslední set prohráváme, 11:15.

Tento dvouzápas si za rámeček rozhodně nedáme. Nefungovalo nic, nikomu. Velký průšvih byla absence servisu a neschopnost poprat se důrazným hronovským servisem. Mezihra zas tak marná nebyla, bohužel toto na výhru nestačí. 

Následoval týmový rozhovor, samy vidíme, že nefungujeme tak, jak bychom si asi všechny představovaly, tak, aby všem bylo v týmu fajn, aby vše klapalo. Máme toho mnoho na práci, a to nejen volejbalově. Uvidíme, zda se s tím dokážeme poprat nebo ne.

Hrály: V. Fulíková, P. Rejmanová, E. Ropková, K. Rubková, A. Janecká, K. Vašková, A. Samková, K. Černá, M. Kutová, J. Jirečková, L. Samková.