Věděla jsem, že pokud chceme Pardubice porazit alespoň v 1 zápase, máme šanci právě doma. Jenže v týdnu přichází nemilé zprávy o nemocech, plesech a plány začínají mít trhliny. Všechno plánování ale ve čtvrtek pozdě odpoledne, spíše večer, smaže 1 mail alá noční můra, který oznamuje, že na naše utkání nebude delegován žádný rozhodčí. Jako opravdu? V 1.lize? 

Začíná mi několikahodinový telefonický maraton. Snažím se zjistit, co se s tím dá dělat, zda vůbec se dá něco dělat. Volám do Prahy, do Plzně, do Pardubic a pak do všech koutů pardubického kraje. Po 4 hodinách urputného snažení se zadaří a rozhodčí je na sobotní zápas zajištěn. Uf.

V sobotu ráno mám k dispozici 12! hráček. Super počet, ale vím, že rozhodně ne ve 100procentní připravenosti na zápas. Pardubice jsou na tom mnohem hůř, přijíždí v 6 hráčkách. I tak nás výškově zlehka smáznou a ukáže se to jako velký problém během obou zápasů.

Do zápasu vstupujeme s několika novinkami. S dvěma libery, svou premiéru na tomto postu si odbyde Majda, s Káťou připravenou střídat na náhru a s Aničkou, naši novou hostující posilou.

Jak poslední dobou nebývá u nás příliš zvykem, vstupujeme do zápasu výborně, vedení 7:1 vypadá, že to půjde samo a bez komplikací. Jenže tak to funguje pouze do půli setu. Pak se náš stroj zadrhne a začíná bitva o každý bod a naše vedení se povážlivě ztenčuje. Naštěstí luxusní náskok zpočátku setu se soupeřkám nepodaří zničit. 25:20. Druhý set probíhá prakticky ve stejném duchu, dobře začínáme, ale posléze se začínáme trápit. I zde si ale vedení pohlídáme a vyhráváme i druhou sadu 25:18. Tak snadný průběh jsem nečekala a tak si dovolím na začátku 3. dějství střídat. Bohužel začátek tohoto setu nám krutě nevychází. Nejde nic od příjmu až po zakončení. Nepomáhá střídání zpět i změny v základní sestavě. Necháváme soupeřky rozehrát a ty si s námi na servisu a na síti dělají, co chtějí, 17:25. Čtvrtý set je ještě horší. Upadáme do obrovské krize a často soupeřkám ani nepůjčíme balón, aby si to mohly zkazit, to všechno zvládneme samy. Porážíme se 15:25.

Vím, že to mají ten den naše útočnice na síti těžké. Pardubice mají až na 1 výjimku výborný, vysoký blok a nedají ani 1 míč zadarmo. Pokud nejsme dostatečně rychlé a přesné, přes blok projde máloco. A naše vykrývka rozhodně není příkladem toho, jak správně to dělat. Bohužel i s takovou situací  se ale musí hráčky této věkové kategorie poprat a srovnat a vymyslet, jak ten míč položit.

Tiebreak je od začátku do do konce vyrovnaný a boj o každý bodík. Nezačínáme dobře, ale záhy stahujeme a do obrátky stran jdeme v mírném vedení. Postupně ho navyšujeme, ale zas ty poslední body.... Necháme protihráčky dotáhnout na 13:11 a 14:12 a hala plná diváků je napjatá jak struna. Diváci ale ženou holky dopředu a po posledním našem položeném míči propuká hala v bouřlivý jásot. 3:2. 

Pardubice potřebují delší pauzu k nábrání sil, což je pochopitelné, takže odveta začíná až v 13:15.

Do ní vstupujeme opět velmi dobře. Dobrým servisem, výbornou prací v poli a na síti řádí především Áďa, která je ten den prakticky nezastavitelná. Zdá se mi, že tým hraje lépe než první zápas. Vidím mnohem více týmové bojovnosti, která rozhoduje napínavé a dlouhé rozehry. 25:19.

Druhý set nás postihuje obrovský výpadek. Jako když nastoupí jiný tým než předešlou hru a dostáváme velmi slušně napráskáno, 25:15, a je jasné, že toto je obrovská motivace pro Pardubice.

Naštěstí se náš tým otřepe a nastává obrovská volejbalová bitva o každý balon. I když nezačínáme úplně ukázkově, podaří se nám dotáhnout a pak je to nahoru dolů. Chvíli vedeme my, chvíli Pardubice. Je jasné, že se rozhodně až v úplné koncovce. Hraje se oboustranně krásný volejbal. Nakonec my položíme rozhodující míč za stavu 24:23 a jsme o krok blíž k výhře celého utkání.

Ve čtvrtém setu ještě zpočátku soupeřky hodně zlobí, ale od půlky setu je vidět, že jim konečně začínají docházet síly. Začínají více chybovat, už nejsou tak razantní. Set máme jen ve vlastních rukách, můžeme střídat a pohodlně si pohlídat vítězství. 25:18. 3:1. Ač nerada vyzdvihuju individuálně, tentokrát si velkou pochvalu zaslouží Áďa, která byla na síti jak rozjetý šinkanzen, ale vyčapala i důležité míče v poli. Na příjmu tentokrát excelovala Pája, která držela celý tým a kdyby jsme měli procentuální úspěšnost zapsanou, její čisla by byla vysoká. Ostatním hráčkám se dařilo střídavě, ale za bojovnost především v 2. zápase zaslouží pochvalu celý tým.

Hala bouří a holky i já máme obrovskou radost. Já si možná přála 6 bodů, ale i 5 bodů může mít v konečném lednovém účtování cenu zlata, zvlášť pokud holky nebyly v úplně 100procentní kondici. Velký obdiv patří i hráčkám Pardubic. Uhrát v 6 lidech takovýto zápas s takovou bojovností se zaslouží obrovský respekt a pochvalu za předvedený výkon.

Moc děkujeme dívákům, že chodí fandit. Atmosféra v naší tělocvičně je nádherná, sportovní a fairplay a často až vhání slzy do očí. Pro holky je vaše podpora neskutečným hnacím motorem. S takovou lokomotivou za zády se hraje určitě mnohem líp.

Děkuji taky rozhodčímu F. Krejčímu, že nás nenechal ve šlamastyce a ochotně přijel, i když ho čekal volný víkend. S pískáním se popasoval skvěle a my si můžeme jen přát, aby takových nekonfiktních a dobře pískajících rozhodčích bylo víc.

Nás teď čeká třítýdenní pauza a první prosincový víkend přivítáme doma favorita skupiny, Nymburk, který zatím zaslouženě neztratil ani bod. 

Hrály: V. Fulíková, P. Rejmanová, E. Ropková, K. Rubková, A. Janecká, K. Vašková, A. Samková, K. Černá, A. Tláskalová, M. Kutová, J. Jirečková, L. Samková