Do toho nám vidle trošku hodilo počasí, protože to tedy ideální pro cestování na trase Ostrava - Dolní Újezd nebylo a my byly fakt rády, že tentokrát nikam nemusíme. Pro soupeřky tak bylo určitě největším vítězstvím dne, že k nám do Újezda dorazily, i když s menším zpožděním.

My měly tak dostatek času na rozcvičení, rozkoukání a někteří znovuseznámení s volejbalem. 

Jenže. Na začátku zápasu se to vůbec  neprojevilo. Ač si ještě před zápasem řekneme, že důležitý je servis, protože známe slabiny soupeřek ze zápasu v Ostravě, servis je právě to, co je ten den naší největší slabinou. Hned za ním v závěsu je ale příjem servisu, ač protihráčky nepodávají tak, abychom mohly mít problém. Protihráčky naopak hrajou velmi špatně v poli a neexcelují ani na bloku.  Jenže když nepodáme a nepřijmeme, nemůžeme Ostravu nijak ohrozit. Ve chvílích, kdy je příjem, se nám míče daří pokládat poměrně snadno a ani se u toho moc nenadřeme.

Jenže. Těch příležitostí je opravdu pomálu. Hned 1. set kazíme 10!!! servisů a ani si nezasloužíme vyhrát. Ve druhém setu sice alespoň přehrajeme, ale rozhodně si nepomůžeme k mnoha přímým bodům, k tomu nám stále víc než hapruje příjem. Naštěstí i to málo k výhře stačí

Jenže ve 3. setu se opět vrátíme k tomu, co jsme předváděli v setu prvním. V koncovce se nám sice podaří stáhnout, ale na výhru to nestačí.

Naštěstí 4. set soupeřky převálcujeme a můžeme se pokusit uloupit alespoň dvoubodové vítězství. Mám vymyšlenou sestavu na tiebreak, jenže psychický stav některých hráček odpovídá spíše prohranému finále mistrovství světa, než tomu, že to hrajeme ve volném čase. Musím se tedy spolehnout na sestavu z předešlého setu. A začátek nám tedy hrubě nevychází a jsem nucena si vzít time. To naštěstí pomůže, srovnáme skóre, a do točky jdeme jako první. Protihráčky se ještě pokusí o tlak, který se nám podaří ustát a můžeme se po dlouhatánské době oslavit výhru.

Druhý zápas už není tak dramatický. Lépe servírujeme, víme, že servis není třeba bušit, ale hlavně přehrát a umístit. Jen v 2. setu přichází velká komplikace. Vedeme o parník 15:3, soupeřky jsou zralé na mokrý ručník a já si dovolím střídat. Ano, potřebuji ohrávat všechny hráčky, jak je to jen možné. Jenže přichází třetí sobotní jenže. Na hřišti jsou 2 nové hráčky, ale ty, co tam zůstaly, jim moc nepomáhají. Protihráčky podávají a nám padá jedno eso za druhým. Mám trpělivost (a v hlavě mega nervy) a hráčkách na hřišti věřím. Bohužel to takto dál nejde. Musím střídat zpátky. Naštěstí to pomůže, ale set už nedohráváme na pohodu, ale se staženými zadnicemi.

Třetí set soupeřky vsadí vše na razantní servis a dlouho jim to vychází a nevypadá to s námi růžově. O každý bod musíme tvrdě bojovat. Píle se nakonec vyplácí a i třetí set je náš.

Na závěr? Všichni jsme si trochu oddechli. Chtěli jsme sice 6 bodů, ale 5 musí stačit. Mnoho hráček se momentálně herně velmi trápí, a tak snad alespoň toto nám pomůže k znovunabytí sebevědomí. Volejbal jsme určitě hrát nezapomněly, ale hlava je mocná čarodějka.

Moc děkujeme našim fanouškům, kteří opět nezklamali a halu rozbouřili férovým fanděním.  Zasloužili si tak poděkování nejen od nás, ale také od soupeřek, což určitě potěší.

Poslední letošní zápas nás čeká tuto sobotu v Brně s KP Brno B a třeba se ten zázrak stane a třeba i štěstí bude při nás stát, když budeme moc chtít vyhrát,