Protihráčky vypadaly při rozcvičování víc než hratelně a já si byla jistá, že napravíme zaváhání z minulého týdne.

Holky mě ale z mého přesvědčení rychle vyvedly. Nevěřícně jsem 3 sety koukala, co jsem to vlastně přivezla za tým. Vlastně řekla bych to jinak, po týmu ani památky, na hřišti nikdo nikomu nepomohl, každý uzavřený sám do sebe, ticho, a neskutečné množství školáckých chyb. Střídání nestřídání, timy netimy, pořád stejný obrázek hry nehry. Byla jsem ráda, že první utkání skončilo, protože víc by moje nervová a cevní soustava nevydržela.

Po více jak hodinové pauze začíná druhý zápas a začíná na podobné vlně. Přeci jen ale už vidím na naší polovině mírnou změnu, občas někdo zakřičí, pomůže. Bohužel mnoho chyb na porovnání se soupeřkami nestačí. Od druhého setu ale nastává velká změna. Podaří se nám pár bodíků v začátku setu a najednou to začíná na palubovce fungovat. Protihráčky doslova rozdrtíme, daří se nám vše, na co sáhneme a donutíme Třebovačky k chybám. Další set začíná obrovská volejbalová bitva a konečně se hraje pěkný volejbal z obou stran. Konečně bojujeme, ale stále se nevyhneme zbytečným chybám, které nás stojí větší náskok. Do koncovky přeci jen jdeme ve vedoucí pozici, bohužel se zbytečně zalekneme a šetříme útok několikrát po sobě a soupeřky toho využijí ve svůj prospěch a nakonec set vyhrávají. Čtvrtý set se ubírá podobným směrem, vyrovnaná bitva téměř do koncovky, pak nám ale soupeřky utečou na 24:20. V tu chvíli naše holky na hřišti „bejčí“ a dokážou ještě srovnat. Pak už je to opět o sebevědomí a nám uteče přítah. I další bod si připisují protihráčky a vyhrávají celý zápas.

Bohužel musím konstatovat, že se už poněkolikáté ukázalo, jak moc nám chybí v ligových zápasech v napínavých koncovkách zkušenosti. Ostatní týmy jsou už ostřílenými ligovými borci a v koncovkách hraje sebevědomí víc než velkou roli. Alespoň že jsme se ale probudily a vzpomněly si, že volejbal hrát umíme, snad to zúročíme příště.

Hrály: Káťa, Štěpa, Terka, Alča, Denča, EliškaK., EliškaS., Klára, Viky, Marťa, Áďa