Do tělocvičny dopoledne zavítalo nevídané množství diváků a fanoušků a tímto jim chceme poděkovat. Je fajn mít za zády tak velkou podporu, na kterou na volejbale rozhodně nejsme zvyklé.

K dispozici mám kompletní kádr, a tak se není na co vymlouvat, pokud chceme vyhrát, musíme na hřišti nechat všechno. Soupeřky z Pardubic mají obrovskou výškovou převahu, která jim ulehčuje prakticky všechny herní činnosti. Zatímco my se na každý bod musíme nadřít, správná volejbalová výška dokáže zázraky. Nutno ale podotknout, že protihráčky jsou nejen vysoké, ale také velmi šikovné.

Naše holky však vstupují do zápasu velmi dobře, bojují, daří se nám dělat body ze servisu. Prosadit se přes obrovský pardubický blok je ale velmi náročné. Zvyknout si na nestandardní postavení protihráček a poslechnout taktické rady, kam hrát míče, aby byly úspěšné, je technicky velmi náročné a vyžaduje od holek obrovskou koncentraci na zápas. Díky velmi dobrému servisu v koncovce se nám ale nakonec podaří odpoutat ve skore a vítězíme v prvním setu. Krásný vstup do zápasu. Ve druhém setu si počínáme ještě více suverénně, od začátku naženeme výborným servisem body a vedeme dokonce 13:4 a 16:7. Pak přichází první krize, kupíme vlastní nevynucené chyby a necháme dotáhnout protihráčky na 2 body. Naštěstí se chytneme a i druhý set dovedeme do vítězného konce. V pauze upozorňuju na udržení koncentrace proti velmi silnému soupeři. Jenže na holkách vidím, že myšlenkami rozhodně nejsou v zápase. Smějí se, povídají si mezi sebou o věcech netýkajících se volejbalu  a přesně podle toho vypadá hra na hřišti. Najednou se role na palubovce úplně otočí. Nejsme schopné zareagovat na žádný míč, kazíme, na co sáhneme ve všech herních činnostech. Přestáváme bojovat a na hřišti je pouze jeden tým. Nepomáhá ani střídání a další dva sety jsou naším obrovským propadákem. Jdeme do tiebreaku.

Ten zahajujeme stejně jako předešlé 2 sety. Všude jsme pozdě, na naší straně je k vidění nejistota, nervozita, strach, jen ne volejbal. Soupeřky jsou sebevědomé a my ještě více zalézáme do ulity. Strany točíme za stavu 3:8 v náš neprospěch. Naštěstí další míč soupeřky kazí a my máme možnost připsat aspoň nějaké body. Servisem a v poli se nám podaří 4 míče a rázem jsme zpátky v zápase 7:9. Znovu se nám podaří otočit, střídáme a najednou je na naší straně zase vidět bojovnost, radost ze hry a chuť vyhrát. Nejen že připíšeme pár bodů kapitánským servisem, ale v poli předvádíme neuvěřitelné kousky korunované proraženými pardubickými bloky a překvapivě zatlačíme soupeřky, které znejistí a začnou chybovat. My  už se z rukou nepustíme a zaslouženě vítězíme 15:9 a 3:2 na sety po krásné volejbalové bitvě.

Dvouhodinová bitva si žádá větší odpočinek, a tak k odvetě nastupujeme až v 13 hodiny. Už před vstupem do zápasu vidím při rozcvičení na holkách jakési uspokojení z jedné výhry a pohodlnost, hráčskou lenost a rozhodně nekoncentrovanost.

Najednou chybí bojovnost, touha po vítězství a na hřišti stojí tým, který zápas "pouze hraje", ale vyhrát úplně nepotřebuje. Nepomáhá střídání, oddechy, pokud nebojuje celý tým ale jen pár jednotlivců, naděje na výhru je minimální. Soupeřky naopak vstupují do zápasu víc než odhodlaně a sebevědomě a na hřišti to je znát.

První set úplně odevzdáváme. Ve druhém a třetím opět bojujeme, ale tak nějak chybí síly být ještě důraznější, na síti se horko těžko prosazujeme proti vysokému dvojbloku. V poli sice děláme možné i nemožné, některé zákroky jsou opravdu k neuvěření, ale protože jsme potom nedůrazné na síti, soupeřky nás za tu nedůraznost tvrdě trestají. Velká škoda, protože tak často naše snaha a nasazení vyjde naprázdno. Druhý i třetí set se hrají do vyrovnané koncovky, ale tak jako po celý zápas, vyhrává nakonec důraz. Bohužel se nám nepodaří uhrát ani set a prohráváme druhý zápas 0:3. Tím se situace v tabulce ujasnila a my už můžeme hrát po zbytek sezony v klidu, protože na vítězství už můžeme dosáhnout pouze teoreticky.

Holky opět předvedly, že volejbal hrát umí, i proti těžkým soupeřkám. Co nám stále chybí je víra samy v sebe, sebevědomí, zodpovědnost za KAŽDÝ odehraný míč a spolupráce lavičky a děvčat, co jsou právě na hřišti. Málokdy lavička opravdu pomůže udržet holky v  těžkých chvílích, pomoci, jako sedmý hráč.

Stále musíme pracovat na tom, abychom do zápasu nevstupovaly jako ustrašené holky z vesnice, ale jako tým, který má volejbalovému světu a divákům co nabídnout, s více sportovní drzostí a s větší důvěrou v sebe a v náš tým.

Za 14 dní se objevíme znovu na domácí palubovce, tentokrát proti Chocni.

Hrály: V. Fulíková, M. Svobodová, L. Pulkrábková, K. Součková, P. Rejmanová, E. Vodehnalová, E. Ropková, V. Částková, D. Pravcová, T. Kladivová, A. Janecká, K. Vašková

http://www.cvf.cz/souteze/soutez/?soutez=PA-JKY#rozpis1