Proti nám stojí na druhé straně sítě CHoceň. Také ne v plné sestavě, sestavu tvoří 6 hráček bez trenéra. Ale i kdyby byl tento tým v plné sestavě neměl by být problém pro náš tým zabojovat a bez problémů vyhrát.

Dva sety hrajeme bez problémů a většina bodů, které se skví na kontě soupeřek, uděláme my samy nevynucenými chybami. Zbývá dohrát třetí set a jít na přestávku. Tým to ovšem pojme úplně jinak, ztrácí zájem o hru, většina míčů na hřišti je podceněná, odfláklá a na skore se to projevuje. Najednou tu je vyrovnaný set, kdy hodně kazíme, vůbec se nehýbeme a kazíme, co můžeme. Naštěstí se v koncovce zkoncentrujeme a zápas dotáhneme do vítězného konce. 3:0.

Následuje nejmenší možná pauza a jdeme do druhého zápasu. Bez problémů vyhrajeme první set, soupeřky nedají ani deset bodů. Všichni si ale všímáme nevybíravého chování některých protihráček k  jedné jejich spoluhráčce, které se opravdu nepěkně stupňuje. Druhý set probíhá úplně stejně, bez problémů vedeme, soupeřky nám nepůjčí míč. V tu chvíli se situace na druhé půlce hřiště vyhrotí, napadaná hráčka psychicky zkolabuje, ze hřiště uteče a do zápasu už se odmítne vrátit. Snažím se holkám z CHocně vysvětlit, že takhle by to fungovat nemělo, ať se jí snaží povzbudit, ale není to bohužel nic platné. Zhroucená hráčka už nenastoupí, zápas se tedy musí předčasně ukončit. Náš tým včetně mě je víc než otřesen chováním choceňských hráček, tohle prostě do sportu nepatří. Po půlhodině tedy vítězíme bez radosti 3:0.

Co říci? Děkuju všem svým svěřenkyním, že jsou takové, jaké jsou. Že i když se nedaří, dokážou si pomoci, povzbudit se. Že i když na sebe někdy v rámci hry "houknou", vědí, že to je v zápalu boje a že vše má nějaké hranice, zvlášť ve sportu, který děláme pro radost.

Hrály: V. Fulíková, P. Rejmanová, E. Ropková, E. Vodehnalová, L. Pulkrábková, K. Součková, D. Pravcová, A. Janecká, K. Rubková