Už v týdnu hlásí nahravačka Eliška angínu. V pátek na treninku si Pája ještě narazí velmi bolestivě palec. Přičtěme trenikovou absenci poslední měsíc u půlky týmu a nevychází nám úplně pozitivní status. Do toho ještě krátce před turnajem skoro nevíme, kam pojedeme hrát. Nakonec ale aspoň toto se pro nás vyvine dobře a odjíždíme do Kostelce nad Orlicí, pro nás do známého prostředí, kde je hala, intr i stravování vše v jednom a holky tak nemusí být celý den, namáčklé s jinými týmy v šatně a všude si dojdou v pantoflích, plus dobrá organizace k tomu.

První zápas nastupujeme proti jednomu z papírových favoritů - Havlíčkovu Brodu. Hrajeme na kurtu, kam praží slunce a z jedné strany opravdu není v podstatě nic vidět. Na této straně začínáme a holky se rozhodnou ještě před začátkem setu, že tenhle set prostě prohrajou, a podle toho to taky na hřišti vypadá. Druhý set už vypadá lépe, děláme body ze servisu, makáme v poli a vedeme skoro celý set. Jenže v koncovce kupíme chybu za chybou a necháme protihráčky nás dojet a nastává bitva o každý bod. Nakonec jsme my ty šťastnější a jdeme do tiebreaku. Od začátku nám vychází a i přesto, že Havlbrod něco málo dotáhne, ale náš nápor nakonec holky zlomí a my si set v klidu dohrajeme. Vyhráváme překvapivě 2:1. Jak cenná výhra to je, nám začne docházet až v průběhu sobotu a hlavně v neděli.

Hned v dalším kole nastupujeme proti Pardubicím. Komplex Pardubice se začíná v našem podání víc a víc prohlubovat, a ač soupeřky ten víkend žádnou hvězdnou formu nemají, my se jim vzdáme zcela dobrovolně. Za celé 2 sety si nevytvoříme ani náznak tlaku, nepodáme a hlavně bez útoku se prostě vyhrát nedá. Největší propadák víkendu, 0:2.

Poté nás čeká půldenní pauza, kterou holky využijí k ubytování se, obědu a odpočinku.

Po 4 hodinách nastupujeme znovu do hry. Čeká nás Liberec, soupeř, kterého bychom měly porazit a zatím se nám to vždy podařilo. Do zápasu vstupujeme vcelku dobře, daří se nám především servis a příjem, na síti máme stále obrovské rezervy. Lehce vyhráváme 1. set. Zřejmě přichází uspokojení, protože v druhém setu vyprchá všechna naše snaha, koukáme po sobě, nemluvíme spolu a kupíme chybu za chybou. Liberec se ihned chytí a my rázem taháme za kratší konec provazu. Bohužel se nám už situaci nepodaří zachránit a druhou sadu prohráváme. Další tiebreak. Začínáme skvěle a nezbývá než chválit, vedeme 7:2. Jenže to je vše, co se z naší strany stane. Od té chvíle už si nedáme ani bod, vyházíme, co vyházet můžeme, zkazíme, co se dá. Noční můra trenéra. Prohráváme 15:7 a 2:1.

Poslední zápas dne hrajeme proti kolínským juniorkám. Hned od začátku zápasu ztrácíme, hrajeme hodně špatně, prakticky bez útoku, pokud míč přehrajeme pouze technicky nebo zadarmo a soupeřky nás trestají. Bohužel v půlce setu zničehonic kolabuju a holkám nejsem schopna až do konce zápasu už nijak pomoct. V koncovce prohráváme 19:24, holkám se podaří stáhnout na 24:24, ale nakonec si poslední dva body udělají díky našim fatálním chybám soupeřky. V druhém setu už holky přistupují k zápasu zodpovědněji, hlavně méně kazíme a více útočíme hned podáním. Rozhodující třetí set se odehrává zcela v naší režii, soupeřky nám ho odevzdají bez větších okolků. Děkuju Danče a trenérovi z Kolína, že se o mě v nepříjemné situaci postarali.

Máme dohráno vyjímečně brzy a tak v klidu povečeříme a holky můžou nabrat síly na další den s dostatečným odpočinkem, protože ráno nemusíme vstávat na první kolo. I já mám tedy dostatek času na rekonvalescenci na druhý den. V průběhu soboty se tabulka totiž neskutečně zamotala a kromě suverénního Přerova a posledního týmu Třebechovic, nemá žádný tým udržení jasné.

V neděli ráno nastupujeme proti Třbechovicím. Šestka děvčat od mladších žákyň a naše hra, kterou se jim přizpůsobujeme. Okresní přebor hadr, trenérské volejbalové oči opravdu pláčou na obou stranách. Ale historie se neptá na průběh hry, ale na body, takže si bodovou povinnost plníme.

V druhém zápase nastupujeme pro změnu proti favoritovi skupiny, který přijel s úplně jiným kádrem než při posledním kole. A opět se ukáže, že když nám o nic nejde, uvolníme se a volejbal hrát umíme. V prvním setu hrajeme víc než vyrovnanou hru se skvělými soupeřkami, jsme bojovné ve všech herních činnostech a konečně je vidět radost na hřišti. Rozhodně nejlepší set za celý víkend i přesto, že v koncovce soupeřky převezmou set do svých rukou. V druhém setu už se nám tolik nedaří, ale výsledek tohoto utkání je víceméně bezpředmětný. Prohráváme 0:2 ale se ctí.

Poslední zápas víkendu, který rozhodne o postupujícím a sestupujících. Kometa Praha postoupila ze třetí skupiny, ale celý víkend předvádí pěkný, útočný volejbal a je aspirantem na postup. Hrajeme vyrovnaně a určitě ne špatně. Na síti jsme opět pasivnější, ale velmi dobře přijímáme tvrdý servis, v poli jako vždy makáme, jen nám chybí více agresivity a razance. Do koncovky jdeme ve vedení, které ovšem opět vlastními chybami ztratíme. V druhém setu už dotahujeme, i přesto je koncovka znovu vyrovnaná a znovu moc moc chybujeme a výhru odevzdáváme. Rozhodně soupeř, kde bylo minimálně na 1 až 2 body, ne-li tři.

Naštěstí Kolín v neděli neuhraje ani bod a my tak zůstáváme ve druhé skupině. Ale pokud si to shrneme, samy jsme se porazily minimálně ve 3 utkáních a rozhodně jsme mohly v tabulce skončit mnohem výš než na 6.místě. Na druhou stranu odehrát takový turnaj prakticky bez možnosti střídání na většině postů stojí hráčky nejen obrovské fyzické, ale hlavně psychické vypětí, protože se s krizí opravdu musí poprat, ať se děje, co se děje bez možnosti vydechnutí.

Poslední kolo českého poháru odehrajeme už za 3 týdny v Přerově, kde se potkají všechny 3 výkonnostní skupiny.

Hrály: V. Fulíková, M. Svobodová, P. Rejmanová, L. Pulkrábková, K. Součková, E. Ropková, V. Částková, D. Pravcová