Naštěstí se mi podaří vše jakžtakž na poslední chvíli vyřídit a v sobotu po hodně brzkém vstávání nasedáme do vlaku směr Praha. Na rovinu, ne moc rády. Naše zkušenosti s pořádajícím oddílem je z minulosti víc než negativní a tak nevíme co očekávat. Prvním pozitivem je, že trefíme do tělocvičny, kterou jsme v minulosti s několika týmy marně hledaly. Ač hrajeme až druhé kolo, ve škole jsme v 9 hodin. Očekáváme rozehrané první zápasy, ale ouha. Překvapivě chybí delegovaní rozhodčí, kteří prostě a jednoduše nedorazili (stejně jako v minulosti. První kolo už má půl hodiny skluz. Naštěstí se toho ujme trenér Turnova a turnaj může kompletně začít.

My začínáme ale v druhé tělocvičně hned v derby s Poličkou. Holky, vyhrajeme, že jo? Chceme, že jo? Jdeme na to? JO!!! O tom, jak planá slova to byla, se přesvědčuju hned v následujích minutách. Nezmůžeme se vůbec na nic. Nepodáme, nehneme se, kazíme na síti. Bum, prohráváme 13:21. Vlasy mi vstávají hrůzou z té nemohoucnosti. Jakoby našemu týmu někdo svázal nohy, ruce, pusu a vysál mozek. 14:23. Jasně prohraný set. Na servis nastupuje Eliška R. Jeden servis, druhý, třetí, čtvrtý. Jedno eso za druhým. Přidává další a co nespadne u soupeřek hned, dokážeme najednou úplně lehce položit. Dotahujeme bod po bodu, až se nám neuvěřitelně podaří srovnat skore. Opařené soupeřky se už nezmůžou na vůbec žádný odpor a my překvapivě neuděláme žádnou chybu a celý ztracený set vyhrajeme 25:23. 

Jenže hned v druhém setu se vrátíme zpátky k naší hibernaci. Nepomáhá střídání, oddechy, nic. Dostaneme nařezáno a jdeme do tiebreaku. Ani ten nezačínáme dobře. Točíme strany za stavu 3:8 a moc nadějí už si nedělám. Tým je jak z pohádky o Šípkové Růžence. Neuděláme krok navíc, jsme pomalé a ještě ke všemu opět nepodáme. Naštěstí se nám už za opět téměř ztraceného skore podaří dobře podat (a hlavně nezkazit) a protihráčky znejistí a začínají chybovat. Opět se nám podaří dotáhnout na 11:11 a poté už si podržíme potřebný náskok k výhře. V infarktovém utkání pro trenéry vítězíme 2:1. Jdu to vyklusat....

V druhém zápase nastupujeme proti silné Jihlavě. Holky o sobě vědí, mají razantní útok i servis. Nám se daří s nimi ale daří držet krok. Skore se přelévá jen pozvolna bod po bodu na obou stranách. Nikdo neuteče více jak o bod. V koncovce nám soupeřky přeci jen utečou, ale za stavu 20:24 se opět zmůžeme na odpor a podaří se nám skore dorovnat. Svítá nám naděje, ale soupeřky tvrdě servírují a set ukončí. V druhém setu už pouze dotahujeme, a ač opět v koncovce zabojujeme, na výhru v setu to nestačí. Prohráváme s pozdějším suvernénním vítězem 0:2.

Další zápas nám přivede do hry Turnov. Při rozcvičování na sítě jsem konsternována razancí útoku soupeřek. Malá, velká, štíhlá, macatá, všechny víc než skvěle a razantně útočí. Jo, kéž bychom tohle někdy uměly. Ale......zápas se nakonec netočí kolem útoků protihráček. Ač působily hrozivě, jejich chyby při příjmu našeho servisu a následně v poli jim neumožní útok aktivovat. My hrajeme s chutí a hlavně s menším počtem chyb a zaslouženě vyhráváme 2:0.

Poslední zápas nás čeká další derby, tenkokrát se Svitavami. Soupeřky velmi dobře známe a víme, co čekat. Bohužel neskutečné množství našich nevynucených chyb opět od servisu a na síti nám nedovolí v 1. setu protihráčky ohrozit. V druhém setu se ale přeci jen probudíme a pomalu ale jistě dokážeme soupeřky zatlačit do defenzivy opět servisem a dobrou hrou v poli. Srovnáváme skore a jdeme do tiebreaku. Překvapivě začínáme velmi dobře a držíme si úroveň hry z druhého setu. Soupeřky nepustíme do výraznějších akcí a vedeme až do stavu 12:8. Pak nás ovšem zradí příjem velmi dobrého svitavského servisu, Svitavy dorovnají a dokonce jdou do jednobodového vedení. Hraje se pěkný volejbal, ale my nepoložíme míč. Za stavu 13:14 pro Svitavy, dostáváme šanci v podobě míče hraného zdarma. Jenže ten zcela nepochopitelně blokujeme a odražený míč končí ve zdi. Prohráváme 1:2.

Je pozdě, přesouváme se na dobrou večeři a pak přes celou Prahu  autobusem se ubytovat. Trošku hledáme, ale ubytování je ve výsledku pěkné, paní na recepci velmi milá, takže po krátké poradě můžeme konečně hodit nohy nahoru a odpočívat až do rána. Ráno si musíme samy "ukuchtit" snídani, ale možná dobře, každá si dá, co má ráda. Vracíme se zpátky přes Prahu do tělocvičen. Čekají nás ještě 3 zápasy.

Ambiciozní trenér Slavie Praha od začátku dostane své hráčky pod tlak a nám tak ulehčí situaci. Slávii v obou setech lehce a rychle porážíme k jeho velké nelibosti.

Hned v dalším zápase nás čeká nejslabší soupeř skupiny Orion Praha B. Soupeřky mají víc starostí samy se sebou než s námi, a tak se nám podaří další velmi rychlé a snadné vítězství.

Po pauze nastupujeme k poslednímu zápasu víkendu, opět derby, tentokrát s Č. třebovou. Ač by se mohlo zdát, že protihráčky budou unavené, protože celý víkend odehrály v 7 lidech, opak je pravdou. Derby je vždy nevyzpytatelné a vyhrát chce určitě každá strana. Soupeřky na nás od začátku vyvíjejí obrovský tlak servisem, obrovskou obětavostí v poli a tvrdým útokem jedné jediné hráčky ze všech pozic. My jsme překvapené, že po dvou zápasech na nás někdo razantně útočí a vůbec si s tím nevíme rady. Sklopíme hlavy a kazíme, co můžeme. Bojujeme s tím často. Místo, abychom ukázaly, co umíme, stáhneme se a necháme se porazit.

V druhém setu se náš herní projev přeci jen zlepší, i přesto ale mají pořád soupeřky navrch. Až v úplné koncovce dokážeme umístěným servisem zabodovat, srovnat skore a nakonec důležité 2 body připsat nám. Další tiebreak. V něm nezačínáme dobře, musíme dotahovat a opět rozhodne koncovka. Prohráváme 8:12, ztrátu ale smažeme dobrým servisem a pak už následuje boj o každý bod, který nakonec po zásluze získáváme my. Každopádně i soupeřky bojovaly až do posledního míče a k vidění byl opravdu moc pěkný volejbal.

V celkovém hodnocení nám patří ve skupině C třetí, neboli první nepostupové místo. Škoda některých herních kiksů,na postup rozhodně bylo. Škoda, že to, co umíme, nedokážeme stabilně udržet po delší hrací dobu, to by se nám jinak volejbalovalo. Máme ještě hodně práce před sebou, ale důležité je nedělat jednoduché nevynucené chyby, které zbytečně sráží náš výkon dolů. Holkám ale za celkový dojem patří pochvala.

Víkend v Praze proběhl bez větších komplikací, díky holkám, že plnily to, na čem jsme se dohodly,všude byly včas a nemusely jsme řešit žádné problémy. Kam pojedeme příště ještě nevíme, ale mohlo by to být rozhodně někde blíže než přes půl republiky :)

Hrály: V. Fulíková, M. Svobodová, E. Vodehnalová, P. Rejmanová, E. Ropková, A. Janecká, K. Rubková, K. Vašková, V. Částková, D. Pravcová, T. Kladivová