Mám téměř kompletní kádr, i když treninková účast úplně slavná není. Jsem vcelku v klidu. Holky si teď delší dobu drží poměrně kvalitní hru a já doufám, že budou důstojnými soupeřkami ostatním týmům. Možná malinká nejistota ve mně vzplane na pátečním treninku. Ač jsou holky unavené (po středečním treninku ještě Áďa s Eliškou odehrají ve čtvrtek ligové utkání kadetek), trenink je velmi podařený, holky předvádí velmi pěkné zákroky na síti, servisu i v poli. A já si říkám....to znám, jak se takhle daří, může přijít krize.

V sobotu nemusíme vstávat časně a kolem osmé se vydáme do Přerova. Cesta uteče raz dva a my už vstupujeme do známé tělocvičny, kde se zatím odehrává už první kolo zápasů. 

V prvním zápase nastupujeme proti favoritovi skupiny, domácímu Přerovu. I holky se zdají v pohodě a v klidu a do těžkého zápasu vlítnou jak uragán. Servisem nedovolíme protihráčkám přesněji přijmout a ač do nás Přerov buší, máme téměř bezchybné pole a z palubovky slízneme snad skoro všechno. Přerov evidentně znejistí a začne v útoku kupit chyby. Než se nadějeme, vedeme 15:9. Diváci v šoku tiše přihlíží. Bohužel soupeřky otočí a dobrým servisem, který nám znemožní dobře zaúročit postupně snižují a bohužel koncovku si pohlídají pro sebe. Druhý set nezačínáme dobře. Možná zklamané z průběhu prvního setu. Naštěstí se nám podaří dostat zpátky do hry a znovu Přerovu zápas velmi znepříjemňujeme. Ani druhý set se nám bohužel nepodaří dotáhnout do vítězného konce, ale za mě jednoznačně jediný povedený zápas víkendu. 0:2.

To, co se začne s naším týmem dít poté, mi hlava nebere. Nastupujeme proti jihlavské Demlovce. Družstvo jsme tento rok potkaly v Praze a odehrály s ním velmi vyrovnanou partii, kde o výhře soupeřek rozhodla jen nejtěsnější koncovka. Nemusíme se tedy bát. Opak je ale pravdou. Na co sáhneme, to zkazíme. Od ubohého servisu, po téměř nulový útok a hlavně velmi špatnou práci v poli, která nás jindy šlechtí. Dostáváme doslova napráskáno, bohužel zaslouženě. 0:2.

Po pauze nastupujeme proti Orionu Praha A. Soupeřky jsem měla možnost vidět hrát, a tak je mi jasné, že toto je velmi hratelný soupeř (který se ovšem během víkendu postaral o nejedno překvapení). Zdá se, že tato informace holky uklidní. Aniž bychom musely vyvinout nějakou extrémní snahu, soupeřky znejistíme dobrou hrou v poli, kdy nemohou položit míč. Nám se naopak daří míče pokládat i přesto, že razance absolutně chybí. Když začnou protihráčky ještě kazit servis, dokážeme si utkání v obou setech snadnou udržet ve vlastních rukách. Výhra. Uf. 2:0. A zřejmě překvapení pro mnoho ostatních týmů. Mezitím zvládne Liberec porazit Hradec a to je pro nás velmi, velmi nepříjemné.

Čeká nás výběrový tým Vysočiny. Do hry vstupujeme opět jako ponocné a první set se rychle blíží ke konci. V pár okamžicích se vzpomeneme, co vlastně všechno umíme (Věrča na servisu) a podaří se nám propastný rozdíl ve skore zlikvidovat. Jenže to je vše. Poté už zase necháme soupeřky, aby naši hru plně ovládaly. Druhý set je velký propadák na všech našich herních činnostech. Prohra 0:2.

Pátý a zároveň poslední zápas dne - hradecké kadetky. Toto družstvo není kompletní a o víkendu se mu moc nedaří. Další z hratelných soupeřů, ale...... Zápas začíná a při servisu protihráček prohráváme 5:1, než se nadějeme. Hrajeme opravdu špatně. Ani soupeřky nehrají dobře, volejbal připomíná spíš okresní přebor ml. žákyň, než český pohár juniorek v druhé nejlepší skupině. Nezmůžeme se vůbec na nic. Holky tentokrát absolutně nerespektují moje taktické pokyny, stále dokola opakujeme stále ty samé základní chyby. Rezignuju a nechávám holky hrát dle svého, protože to tak dělají už 3 zápasy v řadě. Lehce prohráváme první set. Usedám na trenérskou židli a tiše jen s utrpením v očích sleduju stejně tragický druhý set. Hrajeme stále mizerně, ale soupeřky se přizpůsobí a hrají ještě hůř. Na trenérskou židli rezignovaně usedá i hradecká trenérka. Toto koučovat opravdu nemá smysl. Zápas jde do tiebreaku. Ten je vyvrcholením šíleného volejbalu. Oba týmy nepodají, v poli nic, kazí se jednoduché míče zdarma. Občas si musím zakrýt oči, abych neviděla, co se na hřišti děje, protože by mi možná praskla cévka. V nekonečné koncovce nakonec utrpíme výhru my, ovšem pochvala rozhodně holky nečeká....

Po dobré večeři holky postupně odvozím na druhý konec Přerova do transylvánského komplexu, kde budeme přespávat. Následuje porada. Je třeba si k dnešnímu výkonu povědět víc než pár slov..... holky si snad berou mé rady k srdci a jdou odpočívat, já odcházím na poradu s ostatními trenéry, abychom si společně pobrečely nad dnešním výkonem našich děvčat. Jak vidno, je jedno, zda město nebo vesnice, zda liga nebo kraj, zda výběrový tým nebo ten náš vesnický sebraný. Všude se trenéři potýkají se stejnými problémy jako my u nás.

Ráno vstáváme brzy, musíme se přemístit na etapy zpátky na snídani a do tělocvičny. Čeká nás nejtěžší soupeř skupiny, Střešovice. Holky se zdají více plné energie. Vstup do zápasu se nám bohužel vůbec nepodaří. Špatný začátek a bohužel už se nic v průběhu zápasu nezmění. Nejsme schopné pořádně přijmout, ale hlavně se neprosadíme na síti, což se nám hned rychle a důrazně vrací. Rychlá prohra 0:2.

Poslední zápas víkendu. Zápas o bytí a nebytí. Už v sobotu večer je zřejmé, že tabulka se rozdělila na dvě části. První čtyři týmy mají setrvání jisté, další 4 týmy musí bojovat o každý bod, protože právě mezi nimi se rozhodne, kdo půjde dolů. Nastupujeme proti Liberci, který je na tom podobně jako my. Nesmíme prohrát, naopak potřebujeme vyhrát za 3 body a ještě nebudeme mít osud ve svých rukách. Zápas je volejbalově opět víc než ošklivý. My si naštěstí udržujeme větší či menší náskok. Oba týmy kupí chyby, jsou nedůrazné a servis velmi slabý. První set vyhrajeme a v druhém už zřejmě Liberec ani výhru nechce, odevzdaně odehraje zbytek zápasu a my tento víkend utrpíme další vítězství, velmi velmi důležité. Odjíždíme domů, aniž bychom věděly, jak jsme dopadly. Už to nemůžeme ovlivnit a můžeme jen spoléhat na to, že neproběhne žádné překvapení. To nakonec proběhne, Orion porazí Demlovku, naštěstí pro nás to znamená jen posun v tabulce dolů, ale sestupu se vyhneme.

Co říci závěrem k víkendu? Tohle byl opravdu hodně hodně nepovedený volejbalový víkend. Pro mě opravdu velmi psychicky vyčerpávající. Tentokrát se mimořádně nedařilo celému týmu, všem hráčkám. Něco málo pozitivního můžu říct akorát ke střídání Danči na servis. To je ale málo od takového týmu.Asi je fajn, spadnout zase zpátky na zem a vidět všechny ty nedostatky, které náš tým trápí a na kterých musíme ne pracovat, ale dřít. Proč dřít? Jako jediný tým trenujeme pouze 2x týdně a to je prostě málo, abychom stihly vše, co stihnout máme. Je obtížné udržet fyzickou, ale i volejbalovou úroveň, když hrajeme opravdu žalostně málo mistráků. Přesto to musíme brát jako fakt, jako skutečnost a prostě s tím pracovat. Budu doufat, že si holky svou krizi pro tuto sezonu již vybraly a příště to bude zas lepší. Protože vím, co umí, na co mají a koho mohou porazit. 

Za měsíc nás čeká poslední pohárové kolo o celkové umístění, tentokrát opět v H. Králové. Zůstáváme v druhé osmičce.

Hrály: V. Fulíková, M. Svobodová, P. Rejmanová, D. Pravcová, E. Vodehnalová, K. Vašková, E. Ropková, A. Janecká, T. Kladivová, K. Rubková