Letošní ligové soutěže kadetek a juniorek byly jedna velká hrůza. Začínalo se v září a končilo v půlce dubna. Celou sezonu pauzy mezi hracími víkendy, ale na konci sezony měsíc a půl hraní v kuse. Soutěže končí týden před barážemi. Takže týden dopředu ještě netušíme, zda vůbec hrát budeme a kde to je ve hvězdách. Máme jediné přání. Hlavně ať na nás nevyjde Česká Třebová. Tým, který v lize ohrává především žákyně, ale na kvaldu vždy povolá starší zkušené hráčky.

Ano, jinak to dopadnout nemohlo. V rozlosování najdeme 3 skupiny a náš tým u pořadatele Č. Třebová. Dvě skupiny se hrají jiným způsobem než poslední pražská. Systém se mi ani trochu nelíbí, je nespravedlivý. V Třebové se hrají 2 skupiny po 3 účastnících. My bohužel vyfasujeme domácí a Uničov, tým, s kterým se holky potkávaly celý minulý rok v českém poháru žákyň.

Jedinou výhodou bylo krátké cestování, dobré časové rozlosování a domácí postele. Jenže, nikdo nevěděl, zda si zahrajeme ještě v neděli. Poslední ze skupiny automaticky v baráži končí a s žádným dalším týmem se již nepotká.

Hned v prvním zápase jsme narazily na domácí favorizované družstvo. Měla jsem k dispozici kompletně všechny kadetky (tzn. 4 kadetky a 3 žákyně) a vypomoct nám jely ještě holky z mladších žákyň. Naše taktika byla jasná. Pojďme si to užít, zahrát si krásný volejbal, mít radost ze hry. Nic víc vzhledem k rozlosování nebudeme řešit. A taktika funguje skvěle.

Proti nám stojí celá českotřebovská hala s výbornými fanoušky. Hodně náročná situace pro hráčky. Holky se s tím ale vypořádaly skvěle. Začátek zápasu je vypjatý, skore vyrovnané. Bojuje se z obou stran. V půlce setu se nám ale nedaří přijmout a celý set nám tím utíká. Od druhého setu začíná za správná volejbalová bitva. Obě strany předvádějí krásné volejbalové zákroky. Třebovačky jsou důraznější v útoku (výšková převaha je znatelná), ale více bojovnosti v poli a na servisu je na naší straně. Naše holky předvádějí nejhezčí volejbal, co kdy hrály. Nezbývá jen chválit, chválit, chválit. Holky v dramatické koncovce udrží nervy na uzdě a po zásluze si překvapivě připisují výhru. Třetí set začínáme famozně a zaskočené soupeřky moc nereagují. V podstatě celý set držíme vedení a kráčíme k překvapivému vítězství. Ale.... možná se nám nepodaří udržet koncentraci, možná se trochu zalekneme, ale necháme soupeřky dotáhnout. koncovka je dlouhá a nervydrásající pro obě trenérské strany. Myslím, že jsme oba zestárli asi tak o 10 let. U xté nevynucené chyby už se musím smát. Obě strany kazí servis, my bohužel dokonce 3x. Set končí 30:28 ve prospěch domácích. I ve čtvrtém setu bojujeme co můžeme, ale je vidět, že prohra holky trochu zlomila a naopak domácím favoritkám vrátila sebevědomí. Bohužel už nedokážeme adekvátně reagovat na dobrý servis a útok a prohráváme set i zápas celkově 1:3. Holky jsou hodně zklamané, samozřejmě že i mě prohra mrzí vzhledem k vývoji utkání, ale zase nešetřím chválou. Holky hrály na opravdové maximum, kolektivně, srdcem a to je pro mě největší odměna.

Ani ne po hodinové pauze nastupujeme k dalšímu a klíčovému zápasu proti Uničovu. Vítěz si zřejmě zajistí postup do další části, ten druhý v kvalifikaci končí. Nevstupujeme do zápasu vůbec dobře. Soupeřky jsou razantní, opět s výškovou a silovou převahou. Než se nadějeme, prohráváme 8:3. Naštěstí se díky kvalitnímu servisu dostáváme zpátky do zápasu a dokážeme převzít otěže setu do svých rukou, především díky spolupráci na hřišti. Druhý set je prakticky kopií prvního. Hodně nepodařený začátek a pak už vše funguje a poměrně snadno si připisujeme další set. Vše vypadá až příliš snadně a nám zbývá uhrát jediný set. Jenže......holkám prostě dojde. Náročný první zápas (soupeřky jsou ještě čerstvé, hrají teprve první utkání) vzal holkám až příliš sil. Ani se nezmůžeme na velký odpor a prohrajeme set o parník. Snažím se holky uklidnit, že to se v třetím setu stává, že to dáme a jdeme do další sady. Hra už je mnohem vyrovnanější a set směřuje do vyrovnané koncovky. Děláme obrovské množství nevynucených chyb. Třebovská hala nám pomáhá, fandí s námi, bohuel to nepomáhá a musíme do tiebreaku. Infarktový pátý set. Boj o každý bod a rozhodne ten, kdo méně zkazí. Set se nevyvíjí dobře, do točky jdeme jako ti, co dotahují. Žádný z týmů neurve bod pro sebe, hned následuje ztráta. V napjaté koncovce jsme nakonec šťastnější a vyhráváme 15:13. Obrovská radost s obrovským vyčerpáním. Výhrou jsme si zajistily naději na postup do nedělních bojů. Už z domu sledujeme boj domácích proti Uničovu a modlíme se, aby třebovské favoritky neklopýtly. Ty nám trošku zahrajou na nervíky, ale nakonec vyhrají a my se můžeme těšit na další pokračování.

V neděli ráno nás čekají postupující 2 týmy z druhé kvalifikační skupiny a na začátek tvrdý oříšek - družstvo Zlína je výškově někde jinde než zbytek týmů, má ve svém středu i reprezentantky. Jen libero je menší než já, jinak se na všechny  holky díváme hodně od země. Snažíme se se soupeřkami držet krok, podaří se nám udělat několik pěkných bodů především ze servisu a útoků z kůlů, ale jinak si s hrou protihráček nevíme rady. Vysokánské kůlařky si s naší obranou dělají, co chtějí. A ač by se holky na hřišti možná přerazily, proti tomuto prostě obrany není. Všechny 3 sety jsme ty, co spíše brání a Zlín po zásluze vyhrává 3:0 a tím si zajišťuje účast v 1.lize, stejně jako Třebová, který smete z palubovky Brno. Už není o co hrát. Poslední zápas můžeme nechat hrát celý tým, aby získával zkušenosti.

Junior Brno má pouze 2 hráčky, které razantně útočí, ale přesto nám dělá obrovské potíže soupeřky ubránit. Naše hra je nepěkná, unavená a bez elánu. Jako by se tým, který 2 dny bojoval o každý míč, někam vytratil. Trápíme více samy sebe než protihráčky. Jen tak tak si uhrajeme první set. Druhý je naštěstí výrazně lepší a Brno smeteme poměrně snadno. Poslední set se zase trápíme, na holkách už je vidět vyčerpání z náročného víkendu. Důležité body si ale uhrajeme a celkově vyhráváme 3:0.

Končíme cestu kvalifikací. Nedaří se nám postoupit, ale z tého skupiny by se postup rovnal malému zázraku. Těší mě, že celý tým zanechal na turnaji velmi dobrý dojem a chybělo málo, mohl mít osud baráže ve svých rukách. Holky hrály s radostí a nebojácně a dokázaly si, že volejbal umí a dokáží porážet a hrát s kvalitními týmy vyrovnanou hru. Taky mohly mrknout, co vše jim ještě zbývá dopilovat a na čem mohou ještě pracovat (škoda, že už asi nedokážeme vyrůst :D)

Hrály: V. Fulíková (kapitánce děkuji obzvlášť, opět se ukázalo, že je kapitánství v těch správných rukách), M. Svobodová, P. Rejmanová, E. Vodehnalová, V. Částková, E. Ropková, D. Pravcová, A. Janecká, T. Kladivová, K. Vašková.