Trénink třikrát týdně už od září nahradily jen dva dny v týdnu, ale víme všichni sportovci, že tréninky jsou krásná věc, ale bez uplatnění v praxi nemají svoji podstatu. Proto i letos jsme nepodcenily účast na přípravných turnajích.

Lanškrounská prda

V půlce srpna několik žákyň (Anička, Klárka, Denča) doplnilo tým našich kadetek na turnaji pro ženy v Lanškrouně. Pro všechny z nich premiéra na hřišti proti ženám. Holky dostaly obrovskou školu, ale jejich výkon rostl. Bylo vidět, kde ještě máme velké rezervy, ale zároveň už bylo k zahlédnutí i přemýšlení u hry, sledování, co dělají soupeřky a pár pěkných volejbalových akcí. Určitě dobré zkušenosti pro soutěž v kadetkách.

Lupenice

O týden později jsme vyrazily již s celým týmem 9 lidí na další turnaj, do Lupenice. Kadetek bylo opět málo, takže se holky pravidelně střídaly i v jejich soutěži a sbíraly další cenné střípky zkušeností. Našemu žákyňskému týmu se turnaj hooodně nepovedl. Nefungovalo v podstatě nic, zapomněly jsme postavení, příjem, pohyb v poli, prostě vše. Konečné 8. místo z 13 účastníků je velkým zklamáním, zvlášť když kvalita turnaje nebyla extra třída.

Memoriál manželů Vymětalových Svitavy

Hned týden na to nás poslední prázdninovou sobotu čekal další přípravný turnaj, tentokrát tradiční ve Svitavách. Turnaj bývá obsazen nejen týmy z okolí, ale i moravskými družsty, což zaručuje vysokou kvalitu. Nalosování do naší skupiny působilo trochu strašidelně – soupeřky ze Svitav A, Prostějova A a Frýdku-Místku B.

Hned první zápas jsme narazily na domácí tým. Začaly jsme vyrovnaně, ale postupně si protihráčky získávaly převahu a zápas vyhrály 2:0, ovšem ne nijak výrazným rozdílem, který by napovídal, že jsme právě bojovaly proti budoucím vítězkám turnaje. Další zápasy ve skupině proběhly k mému překvapení v naší režii, soupeřky zdaleka nedosahovaly našich kvalit a my si tak zajistily druhé místo ve skupině a boj o konečné 5.-8. místo ze  16 týmů.

První zápas play-off nám přiřadil tradičního rivala – Lanškroun. To, co holky předvedly v tomto zápase, bylo k neuvěření. Nezbývá mi jen chválit, chválit, chválit. Fungovalo úplně všechno včetně pohybu v poli a vykrývky útoku. Krásný volejbal se hrál a my z boje vyšly vítězně po zásluze. To pro nás znamenalo nejhůře 6. konečné místo.

Poslední zápas dne proti Trutnovu se nám bohužel vůbec nepovedl. Skoro bych řekla, že holky vydaly maximum v předchozím zápase a potom už ze sebe jen tlačily zbytky sil. Soupeřky byly jasně lepší a moc šancí nám nedaly. Prohráváme 2:0.

I přesto hodnotím tento turnaj a umístění kladně, protože jsem konečně viděla, čeho je tým schopný, pokud všechny činnosti fungují, jak mají. Samozřejmě se nám odkryly také nějaké nedostatky, ale na jejich odstranění  je do začátku soutěže ještě dostatek času.

Memoriál Evžena Kučery Frýdek-Místek

Čtvrtý týden po sobě jsme věnovaly přípravě. Jsem ráda, že kvalita přípravných turnajů měla stupňující charakter. Turnaj ve Frýdku byl totiž ještě o nějaký ten level výš než ten svitavský. Kvalitu turnaje zaručovala účast nejlepších moravských týmů, týmů ze Slovenska a Polska. Protože místo turnaje je trošku dál od našich domovů, byly jsme nucené vyrazit už v pátek odpoledne, abychom ráno nemusely vstávat ve 4 hodiny a byly odpočaté. Myslím, že v každém z nás ještě dlouho zážitek z ubytování v sociálním domě Paskov, kdy jsme určitě všichni děkovaly za klíče v zámku a naučily se chodit pohromadě a nezlobit :D.

Los do skupiny k nám opět nebyl příliš příznivý. Ale jelikož v první skupině šlo  v podstatě pouze o zahrání, nijak nás to netrápilo. Podlehly jsme jak Olomouci (celkově 2. místo), tak polskému VC Victoria-Mosir Cieszyn A (celkovému vítězi), a nakonec i Přerovu (9. místo), kde ale na vítězství určitě bylo. Předvedená hra během všech zápasů ale určitě nebyla špatná.

Poslední místo ve skupině nás posunulo do další skupiny, kde už se bojovalo o důležitá umístění, proti Lanškrounu, slovenské VK ISKRA Hnúšťa a Ostravě. No radostí jsme nevýskaly .¨

Hned první zápas nám nahnal na druhou polovinu hřiště Lanškroun. Holky si na něj od minulého týdne věřily a musím říct, že to bylo znát. Bojovaly jako lvice, pomáhaly si a byly určitě sebevědomějším týmem než soupeřky. Po tuhém boji, krásných výměnách a velké snaze jsme urvaly vítězství 2:1 (15:13 v tiebreaku). Velká radost na naší straně a víra v ještě lepší výsledky, protože Lanškroun svou skupinu vyhrál.

Naše víra netrvala dlouho. Slovenský tým  (celkově 3.) nám následující zápas ukázal, jak správně podávat, aby si soupeřky ani neškrtly a naše sebevědomí se vytratilo. Prohra 0:2. V posledním zápase dne se kazilo vše, co se kazit mohlo. Zřejmě nám došly síly. Ač soupeřky vypadaly z hlediště velmi hratelně, na hřišti bylo vše jinak. Vítězství jsme Ostravačkám v podstatě darovaly.

V naší extra zamotané skupině nakonec došlo až na počítání bodů u všech týmů. My dostaly černého Petra a zůstaly na posledním místě, které nás šouplo do bojů o 13.-16. příčku.

To vše ale až v neděli. Odešly jsme na večeři (rizoto) a holky poté ulehly znavené do postelí. Ono  vycházet takto večer by bylo i nevhodné v tomto domě.

Neděle nás nezastihla v optimální formě. U některých se k velké únavě přidaly zdravotní komplikace a podle toho to na hřišti vypadalo. První utkání jsme odehrály proti Cieszynu B. No tedy odehrály je možná dost neodpovídající slovo. Jako by mi někdo přes noc svěřenkyně vyměnil. Na palubovce se potácely jakési začátečnice, které skoro neuměly pinknout do míče. Ani netuším, jak jsme nakonec zvítězily 2:1. Nervy mi pochodovaly a zvýšení hlasu na sebe nenechalo dlouho čekat. Ale ony holky stejně moc nereagovaly.

Poslední zápas o konečné 13. místo jsme nastoupily proti Olomouci B. Moc se toho nezlepšilo, ale přeci jen už fungovalo aspoň částečně podání a to nám zajistilo poměrně hladké vítězství. Radost tam ale chyběla.

Turnaj pro nás byl velkou sbírkou zkušeností, holky mohly vidět srovnání s nejlepšími týmy republiky i zahraničí a myslím, že jako motivace to posloužilo výborně. Chtěla bych je pochválit za vzornou spolupráci, myslím, že Újezdu ostudu neudělaly. Ráda bych také poděkovala mamince Elišky Sajdlové, která s námi statečně třídenní martyrium absolvovala.

Ted už jen posbírané zkušenosti nahromadit a použít. Poslední zářijový týden nás čeká kvalifikace do Českého poháru žákyň v Bílovci. Takže pfuj, pfuj, pfuj.