Protože jsme nehrály 1. zápasy, mohly jsme vyrazit až v sobotu ráno. Cesta probíhala v pohodičce a i s dvěma přestávkami jsme byli za 2 hodiny a kousek na místě. Až v pátek večer jsem zjistila, že turnaj se hraje v jiné tělocvičně, než kterou jsme znaly z přípravy. Docela zrada, nebylo možné se ubytovat v průběhu dne,  proslulý Paskov byl tentokrát daleko skoro přes celé město. Proto jsme po příjezdu do haly nemusely spěchat a seznamovaly se s tělocvičnou. Pro všechny bohužel šok. Za základní čarou zbýval na podání asi metr dvacet. Jinak tělocvična pěkná. První kolo proběhlo rychle a my mohly nastoupit k prvnímu měření sil po postupu do této republikové soutěže.

1. Savo Praha – soupeř přijel odvážně v 6 lidech  a my neměly nejmenší problém si s nimi poradit. Snad jen začátek zápasu byl nervózní, holky moc chtěly a hodně chybovaly. Pak už se celý mač odehrával jen a jen v naší režii. 2:0 (13,9). Následovala jednozápasová pauza a pak hurá na další tým.

2. TJ Ostrava – tým, u kterého jsem viděla obrovské výkyvy a doufala, že alespoň set bychom mohly urvat. První set opravdu tak vypadal. Skóre bylo vyrovnané, spíše jsme dotahovaly, ale v půlce setu také vedly. Dobrým podáním jsme soupeřky držely od sítě a nemohly tak naplno útočit. Jenže pak přišla šňůra nevynucených chyb, protihráčky se dostaly  do sedla a my už je nezastavily. Druhý set jsme jen a jen dotahovaly, mnoho chyb herních i taktických. 0:2 (-20,-16). Opět jednozápasová pauza. Občerstvení nic moc, tedy spíš nic.

3. SK UP Olomouc – největší aspirant na postup do první osmičky. I přesto náš nejlepší zápas turnaje. První set jsem nemohla vytknout skoro nic. Příjem, pole výborné, útok ucházející, jen zas to množství nevynucených vlastních chyb. Kdyby těch nebylo, jeden set je určitě náš. Ale na kdyby se nehraje, škoda…. Prohráváme 0:2 (-21,-16), ale hrajeme volejbal. Opět pauza.

4. TJ Spartak Vchlabí (nám tým známý jako Jilemnice) – další nejvážnější aspirant na postup. Hrubě se nám nedaří už od začátku. Nejde nic a nikomu, pouze bráníme, občas dáme bod, hlavně díky chybám soupeřek. Druhý set je sice lepší, ale soupeřky ničím nepřekvapujeme, míče nám vrací rychle na zem. 0:2 (-12,-19). Pauza :D.

5. VSC Zlín – poslední zápas dne a  burcujeme se k výhře, soupeřky se zdají hratelné. Plná střídačka, velký rámus. Naštěstí se s psychickým tlakem vyrovnáváme dobře a první set vítězíme poměrně lehce. Druhý set je ale jiný. Hodně chybujeme ve všech činnostech a když se podaří jedno, zkazí se druhé. Hraje se ošklivý volejbal z obou stran. Holky absolutně nedodržují mé taktické pokyny. Vítězíme jen o fousek 25:23. Naštěstí. 2:0 (18,23).

Pak už odcházíme na večeři (šťouchačky s kuřecím plátkem a salátem, porce nic moc :D, ale dobré). Odjíždíme se ubytovat (trochu bloudíme) na náš známý Paskov. Tentokrát vše probíhá v poklidu. Rozdělení do pokojů a holky už škemrají o návštěvu diskotéky Carbon. Díky tatínku Mihulkovi je jim vyhověno a celý tým se přesouvá na míchaný drink, já poté ještě na poradu do pizérky s ostatními trenéry.

Jsem přiměřeně spokojena, protože vím, že v neděli nás čekají velmi hratelní soupeři a doufám v dobrý výsledek.

V neděli jsme nemusely z postelí tak brzo, snídani máme na devátou (bagety, sýry, marmeláda, mléko, křupinky, trenér navíc ještě šunka – ochotně jsem se  podělila:D), první zápas v 10:30.

6. TJ Sokol Frýdek-Místek – protihráčky hrály v sobotu večer hoodně špatně a já doufala v nezlepšení jejich výkonu. Ovšem abych soupeřky jen nepomlouvala, tým dokázal předvést i neskutečně kvalitní výkony a porazit výborné týmy. Namotivovanost nám nechybí, ale…. Opět jeden z hodně slabých zápasů. Spousta nevynucených chyb, nedodržování pokynů. Nedokážeme být Frýdku rovnocenným soupeřem. Prohráváme hodně rychle 0:2 (-16,-17).

7.VK Lanškroun – poslední zápas turnaje s našimi krajankami. Věříme si, letos nás Lanškroun ještě nedokázal porazit. Nezačínáme ale dobře, Lanškroun od začátku vede, my pouze dotahujeme. Nedokážeme položit míč soupeřkám na náměstí, vymýšlíme vše jiné. První set lehce v režii soupeřek. Druhý set je lepší, od počátku se ujímáme vedení, jenže…. Opět stejná písnička, jako tento víkend již poněkolikáté. Šňůra našich chyb dostává protihráčky zpátky do hry, bohužel i nad nás a my na jejich úprk už nedokážeme reagovat. Prohráváme 0:2 (-19.-19)

A co říci závěrem?

Výkon holek určitě neodpovídal tomu, co už umíme. Mrzí mě hlavně nedodržování taktických pokynů, věnovaly jsme tomu před turnajem mnoho času. Zdálo se mi, jako by nám tento víkend chyběla jiskra, nadšení pro hru. Tomu asi odpovídá i to neuvěřitelné množství námi zkažených míčů.

Na druhou stranu jsme jediná vesnice, která se probojovala do hlavní části poháru, tzn. mezi 32 nejlepších týmů republiky. Pro tým, který je spolu rok a kousek a patřil mezi nejmladší v turnaji bezesporu dobrá vizitka. I přes částečný neúspěch hodnotím turnaj pozitivně, neboť herní posun (i když ne tak velký, jak bych čekala) jsem určitě viděla a hlavně to množství získaných zkušeností, které jsme ať prohrami nebo výhrami získaly, je k nezaplacení a nikdy bychom je v krajských soutěžích neobjevily.

Všichni víme, že nás čeká na trénincích těžká a náročná cesta k zlepšení, ale další kolo poháru proběhne  až 14.-15. prosince (zřejmě v Lanškrouně) a já jsem zvědavá, zda se posuneme zas o kousek dál.

Moc děkuju Martinu Mihulkovi,který s námi dvoudenní volejbalové martýrium absolvoval.

Hrály: Viky Mihulková, Anička Vrabcová, Marťa Tobková, Eliška Sajdlová, Klára Součková, Janča Kozáková, Denča Koukolová, Áďa Kopecká.

Víkend očima Janči Kozákové:

Do Frýdku jsme vyrážely v sobotu asi v 6 hodin z Litomyšle. Dojeli jsme tam kolem 9:30. První zápas jsme hrály se Savo Praha, se kterým jsme vyhrály 2:0. Následovala Olomouc a s tou jsme prohrály 0:2. S Ostravou jsme také prohrály 0:2 a se Zlínem 2:0 vyhrály. Večeři jsme měly ve školní jídelně- maso se sýrem a bramborem. Potom jsme se šly ubytovat do hotelového domu Paskov,kde už jsme byly podruhé.  Ráno jsme hrály až druhý zápas, takže jsme si mohly přispat. Budíček jsme měly na 8:00 a v 8:45 jsme odjížděly zpátky do haly. Tam jsme si daly do šatny věci a šli na snídani. Měly jsme připravený obložený talíř a k tomu čokoládové lupínky. První zápas jsme hrály s Jilemnicí, se kterou jsme měly společnou šatnu. Nakonec jsme zase prohrály 0:2. Poslední zápas byl s Lanškrounem a ani ten neměl úspěch. Opět jsme oba sety prohrály. Celkové hodnocení by asi nebylo moc kladné, protože dobrých zákroků za celý víkend bylo opravdu málo. Věřím, že příští zápasy dopadnou dobře a Lanškroun příště porazíme. 

Výsledky najdete zde:

http://www.cvf.cz/souteze.php?action=skupina&id=5439