Soupeřkami nám byly týmy Pardubic a České Třebové.

Měla jsem k dispozici dostatek hráček, takže jsem doufala, že si budou moci všechny zahrát. První zápas jsme nastoupily Proti Sokolkám z Pardubic. Holky přijely i s jejich velmi šikovnou smečařkou, přes kterou se snažily táhnout všechen útok a zpočátku se jim to velmi dařilo. My jsme kazily mnoho podání, hrály velmi nepřesně v poli, kazily si mnoho míčů samy, takže hned první set měl dramatickou koncovku. My dokonce prohrávaly, naštěstí menší zkušenosti protihráček, které začaly chybovat, nám dovolily dotáhnout a set vyhrát. Další sety už tak dramatické nebyly, především díky zlepšenému podání. V útoku nám to bohužel moc nefungovalo. Výhra 3:0.

Následoval zápas mezi Pardubicemi a Českou Třebovou, kdy jedna hráčka Pardubic nadělala Třebovačkám velké problémy a dosti jim zkomplikovala cestu za vítězstvím. My mohly odpočívat a sledovat hru děvčat z Třebové, a tak se na ně aspoň trošku nachystat.

Do zápasu jsme nevstoupily vůbec dobře, řekla bych dost bezzubě. Soupeřky byly jasně lepší a my jim sahaly sotva po kolena. Naštěstí se to set od setu zlepšovalo. I když stav 0:2 v náš neprospěch nevypadal vůbec dobře, nakonec nám to prospělo. Neměly jsme co ztratit, přestaly jsme se bát, začaly bojovat a volejbal si užívaly. Rázem jsme byly o třídu lepší než soupeřky, ty znejistěly a začaly více kazit. Další dva sety jsme na hřišti dominovaly. Na řadu musel přijít tiebreak.

Ten byl velmi vyrovnaný, chvíli jsme vedly, ale Třebovačky dokázaly dotáhnout. Musím holky pochválit, v rozhodujících chvílích víc bojovaly a chtěly víc vyhrát než Třebová – byly víc team. Na konci setu proto na ně čekala zasloužená odměna v podobě vítězství a ohromné radosti. Jen víc zápasů s takovým zápalem do hry. 3:2 pro nás.

Hrály: Viky Mihulková, Anička Vrabcová, Eliška Sajdlová, Lucka Pulkrábková, Klára Součková, Denča Koukolová, Marťa Tobková, Janča Kozáková, Áďa Kopecká, Ája Radošová