Když jsme dojely na místo do zemědělky v Třešňovci (ach jo), v tělocvičně už bylo ticho a mrtvo, Lanškroun Pardubice rozdrtil rozdílem třídy a čekalo se jen na nás.

Nastupujeme proti taktéž hostujícím Pardubicím. Protihráčky přijely pouze v šesti a utkání ze začátku pozbývá veškerých kvalit. My podáváme a body soupeřkám přibývají pouze díky naším chybám. Taktéž i v druhém dějství. Ve třetím setu zkouším střídat hned od začátku a hned se potácíme v problémech. 4x blok v síti, 4 nepřijmutí servisu a rázem se potácíme v bahně a bojujeme ne se soupeřkami, ale hlavně samy se sebou. Střídám, ale ani to moc nepomáhá, až v koncovce se nám podaří odrazit se ze dna a vyhrát.

Hned po krátké pauze jsme se pustily do boje proti Lanškrounu, kde se mělo rozhodnout, zda máme na to postoupit do nejlepší skupiny nebo ne. Pokud jsem si po minulém týdnu myslela, že horší to být nemůže, tak holky mě pořádně vyvedly z omylu.

Začínáme svižně hlavně ze servisu a první set soupeřky rozdrtíme o parník. Druhý set už je vyrovnanější, ale v koncovce pohodlně vedeme a zbývá uhrát dva body. Co se ale od této doby začlo dít na palubovce, jde zcela mimo mé chápání. Nejenže v podstatě nejsme schopné přijmout servis, ale když ho přijmeme, zkazíme to obrovskou elementární chybou. Prohráváme….

Další set byl noční můrou. Dvojáky, prsty do stropu, bagry do sítě, zkažené servisy, útok prsty ze země a co nejvýš, vůbec nechápu, co se děje. Holky jsou na hřišti otrávené, nespolupracující, vypadá to, že vidí míč poprvé v životě. Dáme pouhých 7!!! Bodů. Rezignuju, protože tým mě absolutně neposlouchá. Další set se snaží holky propadák napravit, jenže se skoro nic nezlepšilo. Dvě se snaží, zbytku to je jedno, a nebo se ksichtí. Neuvěřitelný obraz L. Na vítězství to tímto stylem opravdu není. Prohra 1:3.

Tentokrát nebudu skrývat hluboké zklamání z předvedeného výkonu. Lanškroun byl nejvíc hratelný soupeř ze všech lepších soupeřů a my mu tentokrát nesahaly ani po kotníky. Stane se, že se nedaří, ale tentokrát tým vyhrát nechtěl, neboť tým na hřišti chyběl. Každá zabraná sama do sebe, strach, nespolupráce. O hře vypovídá i to, že nejsme schopné si ani plácnout se spoluhráčkou.

Byla bych ráda, aby si holky přes volno, které teď žačky mají, urovnaly v hlavách, proč vlastně volejbal hrají a čeho chtějí v této kategorii dosáhnout.

Hrály: Viky, Klára, Eliška, Marťa, Janča, Lucka, Ája, Anička M.