Počet účastníků letos před akcí opět kolísal. U někoho byla účast proškrtnuta z pochopitelných důvodů, u některých už z důvodů spíše nepochopitelných. I přesto nás vyjelo pěkných 25 kousků (vlastně skoro 26 :D) a letos měly co dohánět hlavně ženy, kterých jelo poskrovnu.

Protože Janča byla letos o dost obratnější než ostatní sportovní kluby, měly jsme možnost si vybrat treninkové časy i jejich rozsah.

Vstávání tak bylo milosrdnější, tréninkových hodin ale přibylo, takže něco za něco.

Hned ve středu večer po příjezdu na místo následovalo rychlé přidělení pokojů a tentokrát opravdu pro všechny od žákyň až po ženy klasický večerní výběh. Janča si vzala na povel žákyně a vyrazily hned na sjezdovku tužit svaly, my ještě přidaly pěkný horský běh po vrcholcích rokytnických kopců a pak taky hurááá na sjezdovku. Horský vzduch už pálil do plic, takže na konci treninku toho měly všechny plné kecky. Mladší ročníky po sprše vyrazily na véču do hotelu, my starší prohrabaly zásoby v taškách.

Poté jsme zafandily našim olympionikům na německém eurosportu (jiné programy nám předchozí němečtí hosté v penzionu nenechali :D) a ulehly do peřin.

A jak to bylo následující dny?

7:30………………………..snídaně

9:00-11.00………………trénink fyzičky pro všechny věkové kategorie

12:00……………………..oběd

14.30-16.30…………….trénink techniky žákyně

16.30-18.30…………….trénink techniky juniorky a ženy

18:00………………………večeře žákyně

19:30……………………..večeře juniorky

20:00……………………..3. fáze trénování – nácvik kolektivnosti, výdrže, focení, a facebookování

Poslední den, v neděli, byl už určen k přípravě herní. Žákyně a juniorky odehrály mezi sebou turnaj dvojic a trojic, ženy putovaly až na Pěvín odehrát přátelské utkání proti místním rokytnickým borkyním. Nutno říct, že ty nás letos vypráskaly jako psy a tak nám vrátily to, co jsme jim vloni nadělily my.

A pár postřehů na závěr?

Mladší ročníky stále nepochopily, jak je pro tělo blahodárný odpočinek či spánek po obědě.

Když se mladší tváří, že už fakt nemůžou, o to větší vyrvál po obědě očekávej.

Test z teorie zmákly žákyně na jedničku.

Rok od roku nám přibývá přivezených notebooků.

Večerní zábava těch opět mladších se mění – vítězí focení a hromadné plkání na facebooku.

Nikdy více jet na soustředění v době olympiády – skrz fandění není čas zlikvidovat tekuté zásoby.

Ty potom musí zmizet během jednoho večera, respektive dvou hodin :D.

Také kuchař zřejmě více fandil než vařil, kvalita jídla letos nic moc.

Dát kostku ledu do panáka přeci jen jde…

Ve Šnekovi zmizela naše taneční tyč….:D

Když nemáš dobrý gumy u auta, nenajížděj na obrubník… :D

Ale to hlavní nesmím zapomenout. Na to, že na soustředění odjíždělo mnoho napůl chromých a napůl nemohoucích, domů jsme se tentokrát vrátily všechny v pořádku. Možná jsme přes bolest všech svalů těla necítily ty ostatní bolístky :D.

Děkuju hlavně Janče za organizaci, Petrovi za ochotu a všem zúčastněným za alespoň malou (či větší) snahu při tréninkách.

Autor: Maruška Ropková