Hned na začátku soupeřky překvapily tím, že nás prakticky nenechaly rozpinkat a šlo se na sako. Tam jsme si bouchly všehovšudy dvakrát do míče a šlo se hrát. Následovalo překvapení číslo dvě. Nová (tedy staronová) nahrávačka za sítí se ukázala být rozhodující zbraní soupeřek.

Podle rozcvičení také vypadal výkon na hřišti. Přijmout míč ze servisu, vymyslet útok a vůbec rozhýbat naše ještě napůl ztuhlá těla se ukázalo jako nadlidský výkon. V roli psů obranářů jsme do sebe nechaly bušit hlava nehlava s nulovým obranným efektem. Celý náš výkon v prvním setu byl jednoduše k smíchu. Na hřišti zmatek, jedno nedorozumění za druhým.

Druhý set jsme začaly o poznání lépe, vedeme dokonce 9:4. Jak dlouho toto vedení ale trvalo, by se dalo spočítat skoro na sekundy, během chvíle nám soupeřky nasázely ranec es a už byly ve vedení. Nám zbyly jen rozpačité pohledy, nepomohly timeouty ani střídání. Set měl jednoznačnou koncovku, my v ní ale nehrály hlavní roli. Naděje nám svitla alespoň ve třetím setu, kdy soupeřky ztratily koncentraci, zřejmě ukolébané naším úžasným výkonem. My zabraly především na bloku, Rožeň na podání a zrodila se překvapivě hladká výhra. Čtvrtý set byl bojem kdo s koho. Vše vrcholilo v napínavé koncovce, kdy jsme opět několikrát nepochopitelně chybovaly a soupeřky měly tak cestu za vítězstvím hoooodně ulehčenou.

Po krátké pauze následovala odveta. Protihráčky vyměnily nahrávačku, s ní přišly mnohem pomalejší a nepřesnější útoky z druhé strany a my měly možnost ukázat, že chceme taky vyhrát. Vše jde jak podle scénáře hollywoodského filmu, na jehož konci všichni očekávají happyend. Vedeme poměrně lehce 2:O a ve třetím setu 18:11. VerčaN. skáče podání (za tohoto stavu proč taky ne), ale servis jde daleko do autu. Od té doby jakoby někdo hráčky na hřišti vyměnil. Nejde příjem, náhra ani útok. Sem tam spadne k soupeřkám nějaký míč, ale ty nás dotahují raz dva. Nestíháme na bloku ani v poli, o přítahu ani nemluvě. Koncovka je napínavá, ale soupeřky mají víc odvahy a touhy po vítězství, téměř vyhraný set a vlastně i celý zápas nám berou. Už vím, že je zle, takovéhle vítězství by nakoplo i mrtvého. Čtvrtý set opět zalézáme do obranných zákopů a už se z nich nevyhrabeme. Srovnáno na 2:2 a tiebreak je na světě (bohužel). 

Začínáme ale překvapivě dobře, vedeme 5:1 a 6:3, první obracíme strany, i když jen těsně – 8:6. Pak ale necháváme soupeřky dotáhnout a pouštíme je do vedení. Opět vstupujeme do role zarytých obranářů, vybíráme výborné útoky, ale….. Z naší strany důraz chybí, prosazujeme se pouze vytlučenými bloky.  Koncovka je napínavá a je jasné, že rozhodne spíš štěstí. Skóre se přelévá a set nebere konce. Zastavuje se až na neuvěřitelném čísle 19, bohužel my vycházíme na prázdno.

Těžko se mi komentuje konečné účtování ještě dnes. Obrovské zklamání, rozladění (slušně řečeno) z  našeho výkonu. Jak je možné, že tak zkušené hráčky jako je náš tým, udělají tolik nevynucených chyb v podobě nedorozumění mezi hráčkami (přestala jsem počítat u čísla 14 již v prvním zápase), nedokáží se pořádně vykrýt a pořádně podat? Kam se poděla naše chytrá a rychlá hra? Na tréninku bude zřejmě co rozebírat, tedy pokud chceme něco změnit, zlepšit a v příštím kole předvést to, na co jsme poslední dobou zvyklé.

 Orel jednota Letohrad A - TJ Sokol Dolní Újezd A 3:1(17,18,-12,25) 

                                                                      3:2(-22,-20,24,22,17) 

Aktuální tabulka: http://www.cvf.cz/souteze.php?action=skupina&id=4247

Hrály: VerčaR., IvčaŠ., MarťaŠ., PeťaR. (LenčaR.), AničkaŠ., VerčaN.(MaruR.) – LuckaS.

Autor: Maruška Ropková