Tenhle článek by se nepsal lehce asi žádnému trenérovi na světě..... Jenže i takové okamžiky sport přináší.....Situace, kdy byste nejraději všechny své síly, které máte, předaly týmu, aby si došel pro to, po čem tak touží....

Juniorky hrály poslední soutěžní zápasy před více než měsícem a půl. Dlouhá doba na to, aby fungující hra týmu získala obrovské trhliny. Treninky jsme sice nepodcenily, ale pojďme si na rovinu říct, že treninková morálka některých hráček úplně dobrá není. Proto děkuji Jirkovi a družstvu žen, že si s námi minulý pátek zkusily zahrát zápas nanečisto. Alespoň částečně jsme si mohly upevnit základy hry a vzpomenout si, jak se hraje v šesti.

V novém roce jsme zahájily venkovní zápas v Lanškrouně. Bohužel nás trápí velká marodka a nejely jsme v plné sestavě. Cíl této cesty bylo se porvat o každý balon a pokusit se získat i nějaké body.

Po roce  opět došlo na vánoční sportování. Přiznám se, že přípravy jsem pustila kvůli povinnostem z hlavy, a tak nějak mě překvapilo, že už se rok zase otočil, a že je třeba se věnovat organizaci.

Předvánoční přípravy a povinnosti mi sebraly všechen čas ( a taky nejen psaním článků živ je člověk :D), a tak report z předvánočního Českého poháru v H. Králové vychází až nyní. Týmem hýbaly nemoce a zranění a vlastně ještě v sobotu ráno 14.prosince jsem netušila, kdo bude moct nastoupit.

Na zápas v Chotěboři s Bezděkovem, posledním týmem tabulky, jsem se jako trenér rozhodně netěšila. Ač každé držení míče holkám prospívá, jsou momenty, které bych radši nahradila jinými, přínosnějšími.

Po 14ti denní zápasové pauze a taky nepovedené kvalifikaci cestujeme na víkend do Prahy. Žádný trenér není rád, když zápasová vytíženost není přiměřená a nízká, natož před náročným turnajem. Do toho v podstatě do poslední chvíle netušíme, kam a jak jedeme, co budeme jíst a kde budeme spát.

V sobotu 16.11. nás čekal na domácím hřišti tabulkově třetí soupeř Litomyšl.

Naposledy v letošním roce se na domácí palubovce představily naše juniorky.