Poslední lednovou neděli nás čekala dohrávka z předchozího kola zápasů s holkami z Chvaletic. Obě družstva čekal další dvojzápas tohoto víkendu a hned ráno jsme věděly, že to bude náročné. Už v 9 hod jsme se postavily na hřiště proti soupeřkám se stejnými dresy. 

Náročný víkend o čtyřech zápasech pro nás začal na hřišti soupeřek z Letohradu. Navíc bez stále zraněné Káti Jiskrové. To, že největší problém budeme mít s tím, abychom soupeřky našly, jsme rozhodně nečekaly. Ráno jsme vyrazily ke klasické hale, kde se hraje již několik let. Že soupeřky v 8:15 nebyly na místě, nás nijak nepřekvapilo, stává se jim to poměrně často. Když už bylo asi 8:30, znejistily jsme, zda nejsme na špatném místě. Trenér zavolal svému letohradskému protějšku a už jsme nasedali do aut. Hrálo se v místní sokolovně. Na rozcvičení jsme měly asi 15 minut. Krátká rozcvičení jsou pro nás vždy bez šancí na kvalitní výkon. Tentokrát bylo vše naštěstí naopak.

Na druhý zápas druhé půlky sezóny jsme se vydaly do nedaleké Chocně, která je momentálně na 3. místě tabulky. Oslabené o smečařku Káťu Jiskrovou jsme přijely pouze v sedmi lidech.

V posledním kole základní části soutěže nás čekalo derby. Možná se dal očekávat vyrovnaný volejbal, všechno bylo ale úplně jinak.

Volejbalové rozlosování nás tradičně nešetřilo o víkendu, kdy máme náš sokolský ples. V sobotu dlouhý výlet do Vyškova a hned v neděli ráno pro povinných 6 bodů do Moravské Třebové.

Celý týden před tímto víkendem byl volejbalově prokletý. Celý týden trenéři řešili problémy s přístupem hráček a rodičů, zdravotní stavy hráček, dopravu, počasí, organizaci. To se nevyhnulo ani týmu juniorek. Zdravotní stav, koncert, škola způsobily to, že do Vyškova nás v sobotu odjelo 7 a půl. Půlku tvořila Ája, která rozhodně nebyla úplně zdravá a tak nemohla plnohodnotně hrát. Aby toho nebylo málo, víc jak polovina týmu v pátek podlehla plesové sezóně.

Po vánoční pauze jsme začaly druhou polovinu sezóny remízou. Hostily jsme soupeřky ze Sokola Pardubice.

I přesto, že jsem se vloni zařekla, že už o Vánocích pořádat turnaje nebudu, neb vánoční klid aby pohledal, přeci jen mi to nedalo a i letos místo sezení u televize mailovala, telefonovala, losovala, kupovala, domlouvala atd, aneb 6. ročník Vánočního volejbálku byl zde.

Ani delší pauzu nám bohužel nedovolila krajská, ne příliš kvalitní, soutěž kadetek. Ačkoliv je v soutěži pár družstev, los určil, že další kolo přeboru se odehraje ještě o vánočních prázdninách. Nezbývalo, než si zkrátit zasloužené volno a dorazit na Nový rok na trenink. To nám ještě zkomplikoval výpadek elektriky, takže ve špatném počasí, v ledové hale a ze začátku bez svícení, jsme se snažily vzpomenout na základy volejbalu.

Poslední předvánoční mistrák jsme odehrály na domácí palubovce. Musely jsme se obejít bez jistoty v základu, Fazole, která odjela študýrovat, a bohužel taky další hráčce Viky ze zdravotních důvodů. Hostily jsme odvěké soupeřky z Lanškrouna :).