Kvůli rodinným důvodům několika hráček jsme byly nuceny utkání s Letohradem přehodit z řádného termínu na pátek 16. listopadu. Odjížděly jsme ve čtyři odpoledne, většina z nás rovnou z práce nebo ze školy, za pochmurného počasí, v šíleným provozu, jako by toto vše už předznamenávalo náš pozdější projev.
V sobotu 3. listopadu pokračovala dalším kolem nejvyšší krajská soutěž žen. My doma hostily celek Slatiňan. Nepříjemný soupeř, zkušené hráčky s herními výkyvy nahoru i dolů a věčnou nespokojeností s čímkoliv. V kombinaci s rozhodčím Drahošem se daly očekávat komplikace.
Trochu vystrašené meteorologickou výstrahou kvůli sněžení a sněhovým jazykům jsme poslední říjnovou sobotu vyrazily do naší nejoblíbenější tělocvičny – bunkru – na USK. Tentokrát oslabené o Aničku, která měla v plánovacím diáři připojení druhého jména. To, že nás nečeká nic jednoduchého, jsme věděly dopředu, ovšem jiskřička naděje v podobě porážky USK od Slatiňan přeci jen doutnala. Hned po příjezdu jsme si nemohly nevšimnout několika nových tváří v kádru za sítí. Měly jsme radost, že to byly tváře mladé, na ty umíme hrát líp než na ty zkušené.
V sobotu 20. října jsme nastoupily k prvnímu domácímu utkání proti Tesle Pardubice. Proti našemu neoblíbenému soupeři. Parta „zkušených“ dam, u kterých nikdy nevíme, čím nás překvapí. Vědí, kam se postavit a většinou útoky odráží jednoruč i jinak třeba hned i na první zpět a protihráčky jako my jsou potom bezradné. Po prvním shlédnutí hostující sestavy jsme radost neměly, levoruká smečařka, která nás před rokem skoro zesměšnila, byla v základu týmu
Jako poslední z našeho klubu jsme zahájily sezónu 14. října a hned nejdál, jak to jen šlo – ve Chvaleticích. Jak už to tak bývá, celonedělní výlet, protože se s námi střídají ještě chlapi.
