Po vánoční pauze naskočily juniorky k odvetné, druhé části soutěže. Hned v prvním lednovém kole nás volejbal zavál až do dalekých Chvaletic. Holky vzpomínaly, stejně jako já, kdy jsme zde hrály naposledy a shodly jsme se na opravdu historické době zhrubě před 10 lety.
Po dlouhatánské době nastoupily juniorky v neděli k dalšímu mistrovskému utkání. Od začátku listopadu jsme netrénovaly, každý týden jsem měla k dispozici maximálně 3 hráčky a s tím se trénink dělat nedá. Neustále střídající se karantény ještě vylepšilo onemocnění covidem několika hráček. V týdnu jsme měly po měsíci konečně trénink, některé hráčky jsem viděla až přímo v neděli při zápase. Byla jsem připravena na všechno a čekala problémy.
Po 14 dnech opět v herním módu. Juniorky čekaly další 2 zápasy v krajském přeboru. Soupeřkami nám byly hráčky Chocně a dle soupisky jsme tušily, že by nám tento tým mohl zatopit. Pečlivě jsme se chystaly především na příjmu, kde jsme měly minulý dvojzápas velké rezervy.
Celý rok a 8 měsíců trvala volejbalová pauza od mistrovských zápasů juniorek. Bylo třeba první kolo nepodcenit a zase si zvyknout na to, že hrajeme "o něco".
Jako každoročně jsme na začátku sprna zahájily přípravu na další sezonu. V týmu některé hráčky oficiálně v červnu skončily, kádr se tedy zúžil. Do toho jsme hned první týdny v srpnu řešily, že nám další 2 hráčky bez upozornění nenastoupily k přípravě, což nám velmi zkomplikovalo situaci, ale také hraní v nastávající sezoně. Být znechucen a otráven nefér jednáním hned zpočátku sezony je pro každého trenéra věnující svůj volný čas sportu jiných velmi frustrující.
Ostatní hráčky mi to ale vynahradily a přípravě věnovala většina maximum.
