Nedaří se, nedaří. V oslabeném týmu stále bojujeme více samy se sebou než se soupeřkami.

Juniorky po krátké pauze opět nastoupily do prvoligových bojů. Čekal je další domácí zápas, tentokrát pro ti KP Brno B. Velmi důležitý zápas, který neskutečně zamíchal pořadím v tabulce.

Juniorky mají za sebou o víkendu první z dlouhých volejbalových výjezdů. Celých 12 hodin jsme strávily zápasem s Ostravou. Brzké ranní vstávání a hurá na dlouhatánskou, naštěstí však klidnou, cestu na sever Moravy. Nejede se nám ale úplně lehce. V pátek na tréninku se poměrně vážně zraní Áďa a my tušíme, že její zkušenosti, výška a útok nám budou víc než chybět. Většina týmu má za sebou dlouhou sobotní tahanici v U20 s Poličkou, kdy se ještě moc nedařilo. A nemusíme být géniové, abychom si nespočítaly, o jak důležité body se vzhledem k délce zranění Ádi jede hrát. S 9 hráčkami ale nemáme moc možností, a tak se děj, co děj.

Hned po 14 dnech si naše juniorky opět zahrály na domácím kolbišti. Věděly jsme, že nás čeká náročný soupeř, Kojetín, který jsme sice loni vždy lehce porazily, ale v létě v přípravě jsme měly možnost vidět, jak hodně se tým zlepšil. Opět také nenastupujeme v základní sestavě a na plac musí více naše mladší děvčata.

Pauza mezi starou a novou sezónou strašně rychle utekla. My se poctivě připravovaly na tu nadcházející, protože po odchodu 2 nejzkušenějších hráček bylo jasné, že ještě více prostoru budou dostávat naše kadetky ročníku 2008. Ač jsou holky velmi šikovné, zkušenosti prostě nenahradíš a dá se očekávat, že nás čeká náročná sezóna.

V neděli se zavřela brána za letošní juniorskou prvoligovou sezonou. Uteklo to jako voda. Bylo lépe i hůře, někdy to šlo, někdy moc ne, tak jako v životě. Na koncový výsledek ale může být náš vesnický oddíl pyšný.

Hned v neděli po sobotním zápase s Juniorem nás čekala další dohrávka za jarní prázdniny, tentokrát s Kojetínem. V prvním dvojzápase se nám u nich překvapivě dařilo, takže jsme si věřily i v domácím prostředí. Bylo ale jasné, že náročné sobotní utkání se může na průběhu zápasu podepsat.

Měsíc a půl. Přesně tak dlouho trvala naše herní zápasová pauza. Poslední zápas jsme odehrály 11. února a i když jsem tehdy viděla vzestup formy v celém týmu, věděla jsem, že udržet ji zřejmě nepůjde. Do toho ještě týden jarních prázdnin a manko je na světě.

Třetí hrací víkend v řadě. Třetí víkend na palubovkách soupeřek. Tentokrát ale ani protihráčky nehrály na domácí půdě. Jejich ani naše hala nebyla volná, a tak si domácí hráčky musely najít náhradní tělocvičnu. Valdorfská škola v Žabovřeskách a její tělocvična byla taky kapitola pro sama pro sebe. Kruhy nad hřištěm, tma jak v pytli a diváci na balkóně za hustými sítěmi. Improvizovaná síť byla krátká, takže anténa byla připevněna až na lanku. To ale nemohly tušit ani domácí hráčky.